Jsou velká data velkým potenciálem nebo velkou chybou?

Kde je čertovo kopýtko a nezbytné non sequitur? Inu, čtvrtý odstavec. Abychom data generovaná čímkoli (třeba různými výukovými aplikacemi) mohli využít k jakékoli analýze (třeba k analýze výukových výsledků), vůbec není třeba, aby jakékoli aplikace byly schopné pracovat pod jednotným systémem (byť změkčeno na "aby používaly pro zaznamenávání dat stejný standard"). Bohatě postačí, když generovaná data budou zachovávat nějaké definované rozhraní, definovaný formát, který zajisté nemusí být jednotný.

Děsí mě představa, až přijde nějaký pologramotný ouřada - nebo dokonce politik - s požadavkem, "aby aplikace byly schopné pracovat pod jednotným systémem", a bude to zdůvodňovat "vědeckým" dobrozdáním ze dne 2014-03-31.

Děkuji za upřesnění. Stačí standardizované rozhraní. Tak to bylo míněno. Za ním si může aplikace dělat, co chce. I to je ale pro naše ouřady zcela neřešitelný problém. Data jsou vnímána jako nejcennější komodita a nikdo je sdílet nechce. Přinutit všechny dodavetele, aby je podle definovaného standardu (rozhraní) předávali do centrálního úložiště se zdá být zcela neřešitelný problém. Jsem docela zvědav, kdy se tím u nás někdo začne zabývat. Vidím jedno snadné řešení. Mohli bychom na celé řešení vypsat výběrové řízení a nechat výherce celou věc vyřešit za nás. Pak bychom skutečně asi museli ve školách používat jednotný systém (řízení výuky, ne operační).

Minulý týden jsem byl na školení systému NIQUES vyvíjeném Českou školní inspekcí. Tam už velká data vznikat budou. Zajímavé je, že kromě modulu na testování žáků všech tříd a ze všech předmětů mají vzniknout i moduly dublující informační systém školy a také LMS. Školení začínalo pokyny typu "nahrajete data o žácích", "nahrajete data o úvazcích". Možná je to v pořádku, ale musím se přiznat, měl jsem z toho takový trochu nepříjemný pocit.

Abychom měli jasno, asi je třeba o tom, co dělá NIQES mluvit. Je zřejmé, že se snaží k velkým datům dospět, ale je to hodně vzdáleno. Velká data to budou teprve tehdy, když se v systému budou analyzovat i aktivity, které žáci dělají mimo oficielní testování. iSET je na něco takového připravován, ale je jen malá šance, že bude masově používán. Mnohem větší šanci mají vývojáři aplikací, které se úspěšně snaží především učit, nejen testovat.

Navrhujete informační socialismus! Data jsou hodně cenná komodita a nikdo je sdílet nechce, pochopitelně. A vy chcete donutit majitele dat, aby je sdíleli s čertvíjakým Úřadem, samozřejmě zadarmo. Až ten Úřad (nebo spíš nějaký podnikavý činovník vochomejtající se kolem) bude ta data draho prodávat každému platícímu zájemci.

Pochopil jste to rozhraní špatně, pane Brdička. Učitel si vymyslí svoji aplikaci, nebo upraví nějakou existující, každopádně vymyslí svoji metodiku a začlení sběr dat do svého vyučování. A ta nasbíraná data budou samozřejmě majetek toho učitele, v krajním případě částečně i školy, když se předem nějak dohodnou. A pokud ta data od jejich majitele, toho učitele, který je získal, bude chtít koupit nějaký Úřad a nabídne přijatelnou cenu, dostane ta data a k nim sdělení, že formát těch dat je takový či makový, a může si ten Úřad k tomu naprogramovat převodník. Když to bude umět. Kdepak, že by jim ta data do nějakého befelem centrálně stanoveného formátu převáděl ten učitel!

Umíte vymýšlet pěkně děsivé noční můry, pane Brdička! Vypsat výběrové řízení a nechat výherce celou věc "vyřešit"! A že prý snadné řešení! Ale ony ty centrální úřady asi nic jiného neskousnou, že? Takže pro nepoučitelné se uspořádá nový INDOŠ? Dodavatelé všech předražených nesmyslů už se těší na hostinu. Asi nemá smysl ministeriálům vysvětlovat, že takový centrálně nadekretovaný sběr dat dopadne jako testování CERMATem.

Pane Kocourku, data sebraná jedním učitelem jsou naprosto nezajímavá. Navíc všude uvádíme, že data zásadně patří tomu, kdo je vytvořil. S ním se pak musí udělat smlouva. On má mít možnost kontrolovat, která do systému poskytne. Na druhou stranu, on většinou také něco chce, že? Nás přece také nikdo nenutí používat aplikace Google a děláme to (a můžeme tam své data i smazat). Pokračování bude zase v pondělí.

Pane Brdička, vycházím z vašich formulací, například, cituji vás, \"Přinutit všechny dodavetele\". Pokud žádné nucení dodavatelů nehrozí, beru vše zpět, a jen doufám, že nehrozí ani vypsání výběrového řízení na jednotný systém řízení výuky.

Co se týče zajímavosti či nezajímavosti dat sebraných jedním učitelem, jistě máte přesnější informace nežli já o motivaci jednotlivých učitelů. Já naivně předpokládám, že každý jeden učitel (pokud už ta data sbírá) sbírá ta data primárně pro svoji vlastní potřebu, a předávání dat kamsi do centrálního úložiště je v jeho seznamu priorit hodně vzadu, až v nedohlednu.

Srovnání s Googlem jsem nepochopil. Vy máte smlouvu s Googlem, která \"se musela udělat\"? Já ne.

1. Přinutit dodavatele (vývojáře), aby respektovali i u výukových výsledků, že vlastníkem dat je autor (původce) snadné nebude.
2. Pouze (velká) data získaná činností mnoha uživatelů je možno použít k analýze dávající globální smysl. Je možno k cíli dospět tak, že se jedna komerční aplikace (systém) prosadí, nebo tak že se vytvoří standardní rozhraní a používat se bude vše, co tuto podmínku splní.
3. I ten jeden každý učitel určitě pochopí, jaký přínos má, když může výsledky svých žáků sledovat dlouhodobě po celou dobu studia. A navíc ne jen výsledky rozhodných jednorázových testů.
4. Smlouvu se všemi poskytovateli cloudových aplikací samozřejmě máme. Vždy potvrzujeme souhlas s podmínkami použití.

Příkladem hodným následování pro nás může být Británie. Higher Education Commission tam právě publikovala zprávu, která znamená zahájení procesu standardizace využití analýzy výukových výsledků na VŠ. Znamená sice centralizované řešení na státní úrovni, ale zároveň řeší i důležité etické problémy. Obávám se, že není jiné cesty, chceme-li zajistit, aby data tohoto typu nebyla zneužívána. Zde odkaz:
From Bricks to Clicks: the potential of data and analytics in Higher Education.

Aby data nebyla zneužívána, stačí, když je majitel dat (t.j. učitel) nikomu dalšímu nedá. Zejména ne nějakému centrálnímu úřadu.

V Česku je toto konstatování zcela jasné a bezesporné - všem nám přece chodí reklamní SMS na telefonní čísla, která jsme žádné reklamní agentuře nepředali.

Do jaké míry pro nás zrovna dnešní Británie může být příkladem hodným následování je ve hvězdách. Ona už ta Británie není co bejvala. A jak moc jsou britské centrální úřady důvěryhodné, když i premiér je nezanedbatelným počtem Britů považován za nechutného podrazáka. Jehož vláda vynakládá značné úsilí, mimo jiné, na zajištění přístupu státních orgánů k soukromé komunikaci britských poddaných.