Velká data? Ne, děkuji!

Vynikající text pro nácvik kritického myšlení žáků. Žáčkové mohou třeba soutěžit kdo první najde v textu lež. Dále který žáček těch lží najde víc. Delší zamyšlení by vyžadovala rozvaha, v jakém poměru jsou v textu nepravdivé výroky proti výrokům jenom nepodloženým. Pro ty nejschopnější a nejvytrvalejší žáky by byl určený úkol odhalit, zda vůbec je v textu nějaký věrohodný výrok.

Ještě stěstí, že tím lhářem nejsem já, ale James Bridle.
Měli bychom se pana Kocourka zeptat, co je jeho pravda?

Aha, tak lhářem není pan Brdička. Ale nějaké lži v tom článku jsou, že? Škoda, že pan Brdička nepoužívá nějaký prostředek, kterým by naznačil pravdivostní hodnotu výroků v článku.

Začnu banalitami: Rusko není totalitní stát. Příležitost (a touha) Moskvy ovládnout celý svět není větší nežli světovládná příležitost a touha Washingtonu, Brusele, Berlína a George Sorose.

A teď to zajímavé: prý "pro nás občany odkojené demokracií není jiné cesty než prostě o problémech světa mluvit a snažit se pro jejich řešení získat dostatečnou veřejnou podporu." Ale jistě že je jiná cesta, a kdekoho napadne, že spíše než řešit problémy světa by měl vymýšlet a získávat podporu pro řešení problémů místních. A ty údajné problémy světa nechat koňům ze dvou důvodů: jednak o nich nemá dostatečné informace, druhak mu do toho nic není.

Ti občané odkojení demokracií, to je kdo? Nějaká extra aktivní odrůda potížistů?

Máme tedy jasno. Rusko je podle pana Kocourka demokratickým státem, v němž každý může protestovat, jak chce, média sdělovat, co chtějí, a vládce se nepokouší vražděním zastrašovat. Nikdo se tam nesnaží ovlivňovat názory lidí pomocí dezinformací!
Budeme si tedy hledět jen toho svého a snažit se ovládnout celý svět. Připouštím, že tato politika vítězí i jinde, nejen v Rusku a Číně. Absoultně ale není pravda, že nám do toho nic není.  Předpokládám, že každému musí být jasné, k čemu takové snažení nutně musí vést.