Jak se proměňuje obsah výtvarné výchovy v důsledku uplatnění nov

Článek se snaží shrnout uplatnění digitálních technologií ve výtvarné výchově. Některé technologie, o nichž je zde řeč, zaznamenaly v poslední době v každodenní zkušenosti masívního rozšíření, jiné jsou součástí naší kultury už delší dobu. S většinou představených tezí se dá dobře souhlasit, ve smyslu odpovídajícímu druhé části názvu článku, tedy jako představenímožností využitíkomunikačních technologií ve výtvarné výchově.

Více než samotný výčet nových polí, jež ve výtvarné výchově nová média otevírají, by mě zajímaly, rovněž v titulu obsažené,důsledky uplatněnínových médií ve výtvarné výchově. O samotném rozšíření využívání těchto možností na valné většině škol v ČR však velmi pochybuji. Patrně z tohoto důvodu je o jakýchkoliv důsledcích v současnosti těžko hovořit. Poučné by mohlo být sledovat situaci v zemích, kde takováto orientace probíhá již delší dobu.

Při zvažování pro a proti digitálních technologií ve výtvarné výchově by velkou roli mělo hrát sledování aktuálního stavu a tendencí v současném umění a umělecké teorii, které, jak je v článku uznáno, jsou výtvarné výchovy „bezprostředním zdrojem“. Jako praktikující umělec mohu jen shrnout, že jak v tuzemském, tak světovém vysokém výtvarném umění vedle sebe „stará“ i „nová“ média rovnocenně koexistují. Techno-optimismus a boom nových médií, k jehož atmosféře článek podle mého názoru inklinuje, je však minulostí, ve prospěch jiných tendencí současného umění, jako například nového zájmu o materiálnost a znakovost.

Aleš Zapletal.