Jak se připravit na zavádění tabletů do výuky

Doplňuji, co by moderní školní wifi síť měla/mohla splňovat:

- oddělení sítí SSID (učitel, žák, správce, host...),

- content filter webových stránek (vzdálený black list?),

- monitorování návštěvnosti webových stránek,

- min. standard 802.11n (600 Mbit/s),

- obě bezlicenční pásma (2,4GHz i 5 GHz),

- nastavení Quality of Services,

- roaming,

- load balancer.

Poznámka k digitální propasti: nejvíce by ji prohlubovalo, kdyby počítače (tablety) ve školách nebyly.

Vynikající článek, nabitý vynikajícími nápady! Samozřejmě, dobíjecí zásuvky na stěnách učebny (ale hustě!) jsou všestranně a mnohem lepší řešení, nežli rozvod do každé lavice.

Zdá se, že autor (a jeho škola) zvažuje výhradně možnost, že školní síť bude zprostředkovávat přístup na Internet. Ale to přece vůbec není nutné. I kdyby autor alternativu školního intranetu zavrhoval, divím se, že ji vůbec nediskutuje. Na intranetu izolovaném od Internetu by odpadly starosti se selektivním filtrováním webových stránek, a monitorování činnosti by se usnadnilo. Na druhou stranu by se studenti museli obejít bez těch - dnes tak populárních - cloudových služeb.

Když tedy autor má k dispozici oddělenou síť pro toho a oddělenou síť pro onoho, což takhle zavést učebny (a wifi sítě) s různým režimem \"otevřenosti\"? Sítě typu \"učebna\", napojené výhradně na intranet - tam studenti musí pracovat. A sítě typu \"studovna\" (nebo knihovna) napojené na Internet - tam si studenti mohou provádět svoje internetové rešerše. (A všichni víme, co tam provádí doopravdy.)

Pokud jsem to správně pochopil, odstavec  Zabezpečení bezdrátové sítě  pojednává jednak technickou podporu, druhak obsahovou podporu datové sítě. Mám dojem, že se zde místy řeší pseudoproblémy. Třeba (ale nejen) jak omezovat přístup dle časového rozvrhu. Ale proč? Máte síť s dosahem pár metrů, jen tak tak pokrývající učebnu, tak snad by mohlo stačit, že do té učebny někoho pustíte a někoho ne.

Myšlenka, že tablety usnadní (nebo neusnadní?) učitelům práci, by zasloužila rozvést. Názor, že je zcestná, osobně nesdílím. A že na pedagogy budou kladeny zvýšené nároky na zvládnutí zařízení a přípravy na hodiny? Odhaduji, že jenom na ty pedagogy, kterým se škola chystá vnucovat cosi, o co ti pedagogové nestojí.

Myšlenka digitalizace učebnic nepřijde jako hloupý nápad ani mně. Stojí proti ní mocná lobby vymahačů výpalného z údajných autorských práv, a ani (česká ani světová) nakladatelství nevypadají, že by se chystala vymýšlet nové obchodní modely. Natožpak na ně přejít. Kdyby Ministerstvo opravdu chtělo učinit něco prospěšného pro školství, zde se nabízí oblast působnosti - právní zajištění digitalizace učebnic.

Zmínka o oddělených sítích pro studenty a pro učitele mě přivádí k dotazu: K čemu je učiteli tablet? Cožpak učitel bude řídit (nebo vyhodnocovat?) vyučovací hodinu z tabletu?

K rozšiřující se digitální propasti. Vynechejme, prosím, z našich úvah ročníkové, absolventské a podobné dlouhodobé práce, v rámci kterých studenti nejspíš rešerše běžně provádí, a prováděli je i před příchodem tabletů. Že zadám úkol, k jehož řešení mají žáci vyhledat zdroje na internetu a nasdílet učiteli výsledek, to si představit nedokážu. Ale někdo si to asi představit dokáže, a na takového učitele mám dotaz: v kolika předmětech a kolikrát za život může student dostat takovýhle rešeršní úkol? Je ta frekvence natolik významná, abychom k případnému výskytu takovýchto zadání přihlíželi v jakýchkoli úvahách?

Závěr a nejtěžší úkol: prý naučit se s tablety efektivně a tvořivě pracovat. Tomu se směju. Odsud to vypadá, že nejtěžším úkolem pro mnohé bude pochopit, že o tablety vůbec nejde. Cílem je přizpůsobit vyučování poněkud nové (nebo radikálně nové?) situaci v přenosu, zpracování a ukládání informací. A zda studenti při tom používají tablety nebo notebooky nebo stacionární workstationy nebo naopak PéDéÁčka či chytré mobily, to je úplně podružný detailíček.

Každopádně držím autorovi a jeho škole palce, ať se jim práce výpočetní technikou v masovém měřítku daří. A ať se jim líbí!