Výzkum počítačové a informační gramotnosti ICILS 2013

Představa, že na to  – co naši žáci s technologiemi dělají – mimo vyučování budeme mít zásadní vliv, je naivní a nevěrohodná. Stejně jako nějaká snaha obsadit kyberprostor tak, aby se žákům zmenšil prostor na pitomosti, které my digitálně nezdatní (vetřelci a neandrtálci) samozřejmě ani nechápeme. A pokud žáci nedělají zrovna pitomosti, pak není důvod se jim do jejich kyberprostoru cpát. Není důvod se za každou cenu stát blogujícím nebo twiterujícícm učitelem, jak se nám snaží nakukat fundamentalistické Desatero digitálně zdatných učitelů. Paradoxem tohoto kyberprostoru je, že čím více ho obsadíme, tím větší bude námi neobsazená část. Žáci ji budou hledat, budou ji tvořit, budou získávat zpět ztracená území. S digitálním naivismem (co všechno dokážeme a čemu předejdeme) ani s digitálním fundamentalismem (selektujícím na zdatné a nezdatné na základě Desater podivných "dovedností") nikam nedojdeme. Nastartujme změnu k střízlivému realismu.

"Nastartujme změnu k střízlivému realismu."

Ano, toto je převládající názor, který vede školství nejen naší země k návratu k osnovám a centrálnímu řízení. Za dveřmi je snaha eliminovat pokrok, kterého se snažila dosáhnout reforma. K tomu patří i snaha potlačovat volné sdílení, online komunikaci a vlastní zájem o poznávání. Ve snaze příblížit se kapitalizmem načuchnutým totalitám nastartujeme zase jednu "normalizaci". Já osobně se k tomuto proudu zcela jistě nepřidám. Zůstanu-li sám, bude to smutné a nepříjemné, ale svých ideálů a vizí se nevzdám. Čeká nás boj, pane Sotoláři!

Čeká nás boj a frontová linie mezi protivnými tábory je jasně vytyčena: na jedné straně stojíme střízliví realisté, a proti nám odpůrci osnov a centrálního řízení, vedeni ministerskými konstruktéry pokrokové reformy. Věřte nevěřte.

Ale vážně. Podmínka \"pokud žáci nedělají zrovna pitomosti\" je triviální, nikdy nesplněná. Žáci dělají příšerné pitomosti (na počítačích a podobných zařízeních), a hlodá ve mně podezření, že některé z těch pitomostí je učí i ve škole. Děti si neumí zorganizovat informace, které získávají a vytváří, děti neumí najít informace, které si samy kamsi zašantročí, děti neumí při pátrání postupovat systematicky, a každého napadne sto dalších pitomostí. Ale neztrácím střízlivou realistickou naději ve věci rozumného a efektivního využívání výpočetní techniky dětmi. Pokud učitel jasně vysvětlí, co od dětí očekává, a systematicky a důsledně to od nich vyžaduje, vyhodnocuje zdary a nezdary, chválí zdary, analyzuje nezdary a trestá flákače, nakonec děti naučí dělat to správně - alespoň dělat to správně ve škole. A chovám nepodloženou naději, že pokud to děti dělají správně ve škole, budou to dělat správně i mimo školu.

Smutné na té počítačové a informační gramotnosti je, že právě ti, kteří o tom nejvíc mluví, nevědí, co je to informace. Gramotnost je víc než jen ovládání nástrojů. Každý chytrák chce něco nebo někoho ovládat. \"Proč je Apollón Apollónem a proč je bůh a proč má nad vchodem do chrámu napsáno γνῶθι σεαυτόν, když to stejně nikdo nečte?\"