Neřízený proces zavádění ICT do výuky

K článku studenta Krotila bych rád připojil pár slov. Snažil jsem se ho přesvědčit, že nás pravděpodobně odborníci na vzdělávání, budou-li technologie nadále odmítat jako něco, co ovlivňuje výsledek, nezachrání. Dnes jsme dospěli už tak daleko, že se technologie mimo školy zcela běžně používají, jen ve školách moc ne. Nebo třeba úpně špatně!
Myslím, že nějaká koncepce je na místě. Volám hlavně po nutnosti definovat a vyžadovat síťové a počítačové kompetence učitelů - Integrace technologií podle modelu TPCK.

.

Předpokládám nyní pouze situaci, že někdo chce zavést technologie do výuky, protože se domnívá, že tím automaticky tuto výuku zkvalitní.

Stejně tak je omyl domnívat se, že sebelepší koncepce (patrně teď mluvíme o koncepci na zavádění technologií) vše vyřeší.

Zkvalitnění výuky je komplexní záležitost, která se mění v čase a ve které technologie jsou jen jednou z částí a i velikost této části se mění (jak velká tato část je je značně individuální).

Zkvalitnění výuky je faktor související například s tím, jak je pedagog schopen a ochoten měnit své osobní i výukové návyky, zkoušet nové věci, být proaktivní, otevřený novým přístupům, schopný vlastní reflexe, jak dokáže hledat argumenty PRO daná (třeba i všechna) řešení a nikoliv jen důvody PROTI a v neposlední řadě, zdali je schopen vidět situaci očima žáků a myslet přitom na personalizaci výuky a také se ji snažit realizovat. Zdali dokáže vidět to, co žáci potřebují a přicházet s postupy, které jim pomohou v jejich vzdělávání a budoucím životě (až opustí školu) a současně ještě přemýšlet, zdali a jak by mu právě technologie v tom všem mohly pomoci.

Dovolím si na závěr zmínit Sira Robinsona a mírně jeho slova poupravit a doplnit.
"Každý den naši žáci (Robinson mluví o našich dětech) rozprostírají své sny pod naše nohy a my bychom měli našlapovat zlehka." A já bych doplnil: a také obezřetně."

Správně Jaroslave, koncepce není všelék. Naši učitelé jsou ale po léta opakovaně utvrzování všemi koncepčními materiály, že technologie pro ně nemají žádný význam. Rozhodně nevolám po shánění razítek na certifikáty DVPP, ale říkám, že je třeba, aby konečně někdo učitelům řekl, že počítačová a síťová gramotnost patří do portfolia jejich základních kompetencí. Myslím, že by se to nutně muselo projevit i na tak základní záležitosti, jako je třeba zrovna fungování tohoto portálu. A snad bychom se nedočkali ani podobných článků, jako byl ten nedávný Lukáše Kotka - ICT kompetence učitele v kontextu vzdělávání pro 21. století.

Jen pro úvod ještě doplním - jsem středoškolský učitel. Učím na gymnáziu. Proto chápu problematiku z tohoto mého úhlu pohledu.

Dokud bude muset učitel matematiky připravovat své žáky na maturitu, kde budou žáci muset umět nazpaměť matematické vzorečky, k čemu mu bude ve výuce ICT, když se mu i tento prioritní požadavek dnes těžko naplňuje? Ukažte mi situaci, kdy tento prioritní požadavek (umět zpaměti) takový učitel lépe dosáhne pomocí ICT v takové časové dotaci, jakou má k dispozici (počet hodin) a v takové míře, jakou musí naplnit (množství látky).

Obdobně to podle mého názoru platí i u Českého jazyka (kde je nutné si zapamatovat autory, jejich díla, interpretaci textu a charakteristiky jednotlivých období a generací - bez jakékoli pomoci od svého počítače), anglického jazyka (kde bude muset žák opravdu mluvit, opět bez svého počítače) a nebo např. biologii (o které toho moc nevím, ale asi ani v tomto případě nebude mít žák při maturitní zkoušce k dispozici svůj počítač).

Volám po koncepci, která by např. připouštěla u maturity použití běžně dostupných informačních zdrojů (tablet s připojením k internetu). Sice nevychováme generaci, která bude vyhrávat v soutěži "Chcete být milionářem" nebo "Riskuj", ale můžeme vychovat generaci, která nebude jen umět nazpaměť vzorečky, ale která je např. použije v praxi, např. i v těžších případech. Třeba vychováme generaci, která bude umět informace aplikovat.

Momentálně se snažíme o zavedení technologií do struktur (školy), které jen těžko naplňují svůj prioritní cíl (populace dosahuje stále horších studijních výsledků). V naději na zlepšení tak podle mého názoru spíše zhoršujeme situaci tím, že "toho děláme moc najednou." Na školu se toho valí zkrátka moc. Na důležité věci není dostatek času. Pokud neuděláme něco ze základní koncepcí (viz mé poslední dva odstavce) a také s tím, co po studentech budeme u maturity požadovat, jsou jakékoli další tlaky na školu nežádoucí.

Norsko zavádí maturitu na počítači

Dánská maturita vyžaduje přístup na web

Zhruba před deseti lety bych asi víceméně s vyzněním článku souhlasil. Technologie mohou zlepšovat i zhoršovat výuku, záleží na jejich didaktickém začlenění a dalších okolnostech. 

Dnes ovšem díky všudypřítomnosti technologií, které zcela změnily naže životy, je právě tato všudypřítomnost dalším zásadním důvodem, proč je potřeba (i bez ohledu na snahu o zlepšení výukových výsledků) změnit i prostředí ve škole ve smyslu technické modernizace. Například zeměpis vyučovaný bez GPS neučí aktuálnímu zeměpisu, jak jej denně aplikují lidé ve svém profesním či osobním životě. Nebo výuka čtení bez možnosti čtení nelineárních textů (a la WWW) není reálným tréningem čtení tak, jak jej denně aplikují miliony lidí. Zkrátka, ICT patří do školy i tam, kde se zatím o zlepšení výukových prostředků pouze snažíme.

Tím samozřejmě neříkám, že není potřeba maximalizovat snahu o zlepšování didaktických postupů při využívání technologií.

ON

Martine, tenhle postoj dobře znám. Po chvíli se ale mění v ten, že v některých případech (i částech maturity) je v pořádku mít tu možnost připojit se k internetu a informace vyhledat, ale jindy je zase zapotřebí nespoléhat se na síť. Vždyť, co se stane, když žákům při testu povolíte používat technologie? Bohužel hledají konkrétní řešení zadaného úkolu - to, je-li učitel dobrý a vyžaduje-li nějaké zpracování informace, nenajdou.

Dalším argumentem je smysl často uváděného kritického posuzování (mediálních) obsahů. Je to moc důležitá věc, ale jak lze něco hodnotit, když nic nevím a musím vše hledat? Co když to, co najdu, není úplně správně, nebo není vůbec dobře?

Konec konců i ty vzorečky jsou diskutabilní. Jasně, učitel, který test postaví na znalosti vzorečků bez jejich aplikace, by se měl zamyslet. Pro výpočet objemu komolého kuželu nebo pH slabé dvojsytné kyseliny je pomůcky v podobě vzorce namístě. Leckdo jistě vzpomene tabulky, ale ty většina populace s sebou denně nenosí (ovšem také nepotřebují počítat pH :o)). Potíž je v tom, že spočítat si, že do místa určení dojedu konstantní rychlostí za tolika tolik minut, nebo že nabízená sleva jakkoli vypadá zajímavě znamená po přepočtu procent jen pár korun, už by neměla být otázka vyhledávání vzorce. Naneštěstí žáci dost často pod tlakem zapomínají na to, co si pamatují a slepě se obrací k odpovědím na internetu jakožto jediné záchraně. Řešit by bylo proto třeba nejdřív tento jejich nešvar, ukázat jim, že je jejich hlava pořád výkonnější než to, co mají po kapsách.

Domnívám se, že debata o využití ICT ve školách by se měla vést v duchu - co a jak můžeme využít. Jak můžeme žákům pomoci pochopit probíraná témata. Jak udělat výuku zábavnější. Jsou tu nové didaktické nástroje a pokud je umíme správně využít, je to jen a jen ku prospěchu žáků. Vycházím ze své vlastní zkušenosti :-)

Mám v hlavě ještě čerstvý zážitek z jednání skupiny připravující standardy informatiky. Snažili jsme se porovnat to, na čem děláme, s již hotovými standardy pro matematiku. U jednoho příkladu, který byl považován za vysoce inovativní, jsme narazili na úkol vyhledat dopravní spojení v jizdním řádu. Nevinně jsem se zeptal, zda se tím myslí řád papírový. Asi vás nepřekvapí, že se ukázalo, že je to přesně tak. Překvapen byl naopak přítomný zástupce MŠMT, když jsem prohlásil, že jedině správný postup je hledat spojení online a argumentoval tím, že nejpozději do roku 2020 žádný papírový jízdní řád existovat nebude. Co myslíte, jak moc jsem se spletl?

:-) pěkné! Kdo z žáků ještě ví, k čemu jsou v čekárnách na nádraží ty velké válce? Kolik žáků, mají-li někam cestovat, nezaloví v kapse a přes některou z aplikací nebo přímo přes idos nenajdou, co chtějí včetně případných přestupů, kombinací a čekacích dob? Autor zmiňovaného úkolu by měl opustit svou temnou kobku a vydat se do škol zjistit, jak se s příchodem technologií odlehčily tašky žáků na úkor jejich kapes a posílených palců. Právě takový je jejich přístup k papíru, ať je na něm cokoli.

Naprosto souhlasím s kolegyní Ivanou Eliášovou. Navíc je tu ještě jeden prvek, o kterém samozřejmě víme, přesto jej zmíním a dále rozvinu, a to je skutečnost, že žáci nepřichází do školy zcela neposkvrněni technologiemi (momentálně zřejmě nejvíce těmi mobilními), ale mají s nimi nemalou zkušenost a očekávají, že na to ve škole navážou, přesněji, že svou konkrétní znalost technologií rozvinou třeba v rovině vzdělávací (tedy např. používají nějakou aplikaci ve volném čase a učitelé jim ukážou, jak ji mohou využít v jejich rozvoji v oblasti vzdělávání).
To ovšem vyžaduje, abychom věděli, jaké technologie a služby naši žáci používají a byli dostatečně pružní na ně včas a účelně zareagovat.