Rizika spojená s technologiemi podle Rosena

Článek je i tak dost dlouhý. Téma samozřejmě stojí za opakované připomínání. Než se k tomu zase dostaneme, mám tu ještě malý přídavek.

Jiný zajímavý experiment se svými středoškoláky z kalifornského Palo Alto dělal Bill Smoot. Byl na způsob bobříka – od pátečního večera do nedělního večera nepoužívat digitální technologie (telefon byl dovolen). Sám říká, že při čtení zpráv, které studenti napsali, cítil směs smutku a pýchy. Většina z nich bobříka získala. Vyberu několik vět.

Jeden řekl: „Zjistil jsem, že Internet je jako droga“.

Jedním z hlavních zjištění bylo, že média jim vlastně ve skutečnosti brání v opravdovém spojení s jinými lidmi (zase fantom). Jejich převládající pocit, že i takováto nepatrná překážka (bobřík) jim brání žít, je iracionální.

Žáci si přes veškeré abstinenční pocity uvědomili, jak je jejich život ve skutečnosti technologiemi formován, což je něco úplně jiného, než jak by to mělo být – tj. že by sami měli své životy mít ve svých rukou. A to technologiím navzdory.

Bill Smoot - Kicking A Digital Addiction: What Happens When Students Must Unplug, Edutopia, December21, 2012

Napadá mě velká nerovnováha - na jednu stranu je tu ještě mnoho učitelů, kteří by se potřebovali ve využívání technologií zdokonalit (neřkuli ještě zcela naučit) a na druhou stranu nám tu vyrůstají děti/žáci, které bude za chvilku třeba \"odnaučit\" být zavislí na technologiiích. Zapeklitá věc!

Děkuji :).

Tak to jste to, Pavlíno, vystihla. Ta nerovnováha je ještě mnohem větší, než je na první pohled zřejmé. Oni totiž ti učitelé, kteří sami technologie neovládají, nebudou schopni to \"odnaučování\" zvládat. A to je ten problém, který řešíme s paní Petrů. Ona patří k těm, kteří v rámci programu své školy staví na blokování přístupu k technologiím. Ale dělá to z pozice člověka, který je umí používat. Někdy mám pocit, že dělá prostřednictvím internetu reklamu své škole. To je ale úplně v pořádku. Rodiče by měli mít možnost se svobodně rozhodnout, kam dát své děti. Říkám rovnou, že škola bez technologií je i podle mě lepší, než škola s technologiemi špatně používanými. Pokouším se již hodně let přesvědčit (nejen odbornou) veřejnost, že technologie patří k základním pilířům učitelských kompetencí (Integrace technologií podle modelu TPCK), ale zatím zcela bezúspěšně.
Jen učitel technologie ovládající je schopen správně posoudit, kdy a jak je použít. Je na něm, zda je přímo využije ve výuce (což je naše hlavní téma zde na Spomocníkovi), nasadí technologické přestávky nebo je zakáže úplně. Ten, který metodiku jejich použití neovládá, nemůže je žákům zakazovat. Takový zákaz by byl nedůvěryhodný.

Vynikající článek.

Jakou zkušenost mají v USA s příchodem učitelů z Net Generation, nebo dokonce iGeneration? Datace našich generací je asi trochu posunutá, ale stejně nás to za chvíli také čeká. Jakou to bude hrát roli? Nebo bude v rozporu prostá příslušnost ke genaraci s dosaženým formálním vzdělávání?

Co až na sebe narazí "závislý" učitel a "závislý" žák?

\"Co až na sebe narazí \"závislý\" učitel a \"závislý\" žák?\" píše pan Sotolář. No, myslím, že to bude pěkná pařba :D

Předpokládám, že závislý učitel si bude své závislosti vědom. To hlavní totiž je ukázat žákům, že se skutečně jedná o závislost a přesvědčit je o jejím negativním vlivu. Bude tedy sloužit jako odstrašující příklad. Snad se nejedná o tak silnou závislost jako u drog, ale určitě i tady platí, že s ní může bojovat jen ten, kdo se jí chce zbavit.