Vliv technologií na děti prudce roste

Díky za další inspiraci, pane doktore. Dovolím si ale nesouhlasit se závěrem článku. Kdybychom se snažili výuku pouze přizpůsobovat těmto podmínkám, školství se nikdy nevymaní z pozice stíhacího závodníka sledujícího čelo pelotonu, který navíc sice supí dopředu, ale tak nějak neřízeně, samovolně a kdo ví, jak efektivně (Warlic). Myslím, že by naší snahou mělo být spíše směrování žáků tím, podle nás nebo skupiny odborníků nejlepším, směrem - samozřejmě s využitím jim vlastních médií.

Tak nevím, Martine, ale mám pocit, že je na první pohled jasné, že nejsme v rozporu. Stanovíme si ty nejvhodnější cíle, tedy podle našeho nejlepšího přesvědčení, a ty se pak snažíme naplňovat metodami, které jsou přizpůsobené podmínkám, v nichž se nacházíme. Nikdy jsem to nemyslel jinak. Nenajdete u mě zmínku o tom, že by snad technologie přímo určovaly, co se má učit. Ovlivňují to pouze nepřímo díky posunu kompetencí.

Jsem rád za tuto odpověď. Zaskočila mě jen ta věta \"je na nás, abychom výuku měnícím se vlastnostem dětí v maximální možné míře přizpůsobili\". Dala se totiž vyložit i tak, že zkrátka podlehneme tlaku.

Článek je nesporně zaujímavý a vede k zamyšlení. Koresponduje s mým tématem "Jak na mediální výchovu?" z loňského roku, jelikož media jsou také technologie, které nás, ale především děti, neustále a stále více, obklopují. Souhlasím s předchozím autorem komentáře, že když už je vývoj ve sledovanosti medií ( TV, PC ...) nazadržitelný, tak se ho snažme alespoň usměrňovat ve prospěchš výuky.