Strategie skutečné reformy školství

Díky za velmi zajímavý pohled za hranice. To je vždy inspirující. Našel jste spoustu shod s naší situací. Souhlasím. Ale je tu i jeden rozdíl: pasivita našich učitelů. Čímpak to asi je?

Také vidím dost společného s naší současnou školou. Ale ve všech jmenovaných principech reformy vidím jisté rezervy. Mimo jiné v bodě 5. Tedy v dalším vzděláváním učitelů.
Na jedné straně je na učitele vyvíjen tlak navštěvovat různá školení (loni jsi nikde nebyl, letos musíš někam jít; toť nařízení nejmenovaného ředitele) a na druhé straně je mnoho školení, kurzů a dalších aktivit nevhodných i špatně připravených (tvrdí kolegové). Mnohdy je to jen tahání peněz ze školského zařízení. Ve finále to na mě působí spíš jako splnění nějakých kvót pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Čím víc budeme mít proškolených učitelů, tím budeme lepší škola. No tudy cesta rozhodně nevede.
Naštěstí je čím dál víc učitelů, kteří se samovzdělávají i mimo organizované kurzy a školení. A tom vidím budoucnost. Ve vlastní chuti a aktivitě.

Když už mluvíme o tom formálním zvyšování kvalifikace, to poslední, čeho bych se chtěl dočkat, je shánění razítek na certifikáty kvůli postupu v rámci karierního řádu. Chybí málo, a místo tabulek odstupňovaných podle věku budeme mít tabulky řídící se razítky.
Souhlasím - ať žije vlastní aktivita! Někdo ale bohužel vždy bude hodnotit a rozhodovat.

Velice se mi líbí myšlenka využití blogování pro zjištění všeobecného mínění o kvalitě vyučování, vyučujících a vzdělávaných. Je otázka, zda bude někdo schopný, kdo tyto poznatky zpracuje a využije k nějakému dalšímu užitku. Nebo zmizí v zapomnění jako další miliony blogů.
Se zmíněnými kompetencemi souhlasím a o soukromích vzdělávacích kurzech pro učitele mám také určité pochybnosti.
Vnitřní motivace je na prvním místě.

Opravdu velmi zajímavé čtení. Děkuji.
Divím se, že největší potřebu komentářů vyvolává bod č. 5. Já mám pocit, že všechny body hovoří o českém školství.
Tak fajn, víme, kde nás tlačí bota. Co s tím můžeme udělat?

Paní Hublová,
kdyby se všichni mohli pochlubit alespoň zlomkem vašich aktivit (http://inapadnik.blogspot.com/), měli bychom vystaráno. Přiznejme si neskromně, že děláme maximum. A je nás pořád víc a víc. Bohužel pořád málo. Bez systémové podpory se podle teorie inovační difuze nedostaneme dál, než na úroveň nadšenců inovátorů (http://it.pedf.cuni.cz/~bobr/role/ka94.htm#diffusionism). A těch je nanejvýš 2.5%.

>Čím víc budeme mít proškolených učitelů, tím budeme lepší škola. No tudy cesta rozhodně nevede.
Já si myslím, že ta Vaše věta platí. Samozřejmě, nemá jít o proškolené, ale o vzdělané/vzdělávající se učitele. Také mám jistou výhradu ke komentáři dr. Brdičky, že by nemělo jít o shánění razítek. Ano, nemělo. Ale na druhou stranu, pokud nebude kariérní řád, který bude systémově řešit soustavné povinné vzdělávání učitelů (různými formami a metodami včetně portfolií atp.), tak lze patrně jen těžko očekávat, že nastanou výraznější změny v učitelstvu a nějaká \"skutečná\" reforma. Nicméně i tak je vzdělávání \"jen\" jedním z podmínek transformace.
ON

Až bude vyškolený a dále se vzdělávající (to je to slovo) učitel, který ale hlavně to, co se naučil v kurzu, ihned zařazuje do výuky a je to prokazatelné (...), stát stát :-) peníze na jeho ohodnocení (kariérní řád), úřady dohlédnou na to, aby školili ti, co mohou učitelům něco dát, a školení budou dlouhodobější, více do hloubky a budou přinášet efekt ve výuce, ve spolupráci v rámci školy a pod. A možná přivede i ty aktivnější učitele. Přijdou, když bude učitelování perspektivní a ctihodné zaměstnání!

\"Nechcete-li ztratit kontakt s nejnovějším vývojem v této oblasti, nezapomeňte do svého osobního vzdělávacího prostředí zařadit kromě jiných informačních zrojů též našeho Spomocníka\"
...naprosto souhlasím a za \"spomocnické\" sdílení informací a podporu moc děkuji

Musím reagovat na kolegu Neumajera. Pokud můj příspěvek vyzněl tak, že jsem proti kariernímu řádu, je to chyba. Nejsem! Již mnoho let je propaguji. Jen jsem se snažil připomenout, jak může takový dobrý záměr skončit. Slovensko je příkladem.
Teď po zveřejnění PISA 2009 je vše ještě zřetelnější. Pokud převládne přesvědčení, že je veškerá snaha o reformu krok špatným směrem, Pánbůh s námi! Zdá se, že tento článek je čím dál tím aktuálnější. Nikdo si nevšiml, že návrat do starých kolejí je prostě nemožný. Mezitím uteklo v řece mnoho vody a děti jsou úplně jiné. Nikdo nevěnuje pozornost tomu, co vlastně PISA testuje. Jsem hodně zvědavý, jak budou ty naše testy kompatibilní, ale mám opravdu velké obavy. I kdyby naše testy byly špičkové, stejně neověří vše, co má být cílem výuky. Ten zbytek zde popsaný v 6 bodech se prostě vypustí. Pokud k tomu dojde, nejenže se v PISA nezlepšíme, ale zásadním způsobem se proviníme na dětech.