Jak rozvíjet orientaci v přípravné třídě – 3. díl

Líbí se mně zaměření na osobní zkušenost žáka (mysl a tělo). I když v případě \"tahání řepy\" mně ta osobní zkušenost u žáka uniká. Snad jako dramatická zkušenost či podpora fantasie? Myslím si, že těch každodenních příležitostí mají žáci i dost jiných, např. řada na výdej jídla, řada před sjížděním na skuzavce, řada na přechodu přes silnici, řada při nastupování do autobusu a rozmístění v autobusu, a dal. Nejde jen o prostorové vnímání ale také o prostorové myšlení/chápání. Myslím si, že by i neškodilo nechat žáky nakreslit vlastní obrázky a méně používat těch profesionálně nakreslených. Ale to je jen můj názor a osobní zkušenost. Díky za předvedený koncept.

Určitě každý máme osobní zkušenost s tím, co nám s žáky/dětmi funguje. Jistě je přirozenější prostorové vnímání přirozeně rozvíjet běžným životem, jak pan autor uvádí. Přesto se mi aktivita s řepou osvědčila  ve škole, v běžné státní školce i lesní školce. Hotové materiály z Lincových tabulek lze snadno rozkopírovat, žáci pak mohou pracovat v menších skupinkách. Zrovna tak ráda využívám vytváření si vlastních osnov s žáky k příběhu. Nenapadá mě, co více připojit. Aktivita se mi osvědčila, žáky/dětí baví. Koho zaujla, využije, koho nezaujalo, nevyužije. Je dobře, že jsme rozdílní a máme různé zkušenosti. Proto mi obecně oblíbené kritiky nepřijdou nijak prospěšné, ať už v pedagogice, kultuře, v reálném žití.