Jak vykouknout z informační bubliny

Vynikající článek! Nesmírně užitečné informace! Jenom pár poznámek:

1) Bylo by dobře, kdyby propagátoři vyorávání co nejhlubší digitální stopy dostali rozum alespoň po přečtení tohoto článku, když už to nešlo dříve.

2) Vystupování na Internetu co nejvíce nenápadně a nevysledovatelně musí být cílevědomá a koncepční záležitost. Ne že se uživatel dnes odpoledne rozhodne použít proxy-server. Požadavku nevysledovatelnosti musíte podřídit všechny činnosti, které na Internetu provádíte, a případně si některé raději i odpustit. Musíte mít na paměti, že jakákoli informace o vás, která se ocitne na Internetu, si nadále bude žít vlastním životem.

3) Není mi jasné, co si myslet o zahrnutí stránek jako Nenávist zadarmo a Protihybridní centrum Ministerstva pravdy do seznamu "pomocníků na cestě ke hledání pravdy". Testuje tu pan autor pozornost čtenářů? Dělá si ze čtenářů šprťouchlata? Nebo to nakonec míní vážně? V takovém případě by měl ze své informační bubliny vykouknout sám pan autor.

Je velký rozdíl mezi tím, když někdo rozumí podstatě existence informační bubliny a ví, jak se jí zbavit, a tím, když se za každou cenu snaží těchto schopností, jako pan Kocourek, využívat k vedení anonymní dezinformační kampaně (v cizím zájmu). Myslím, že jsme na toto téma již řekli v minulosti dost. Pevně věřím, že i čtenář chápe, oč tu jde, i když to není úpně snadné. Kritizovat je vždy mnohem jednodušší, než budovat poznání!

Upozorňovat na existenci informačních bublin je nesporně záslužné. Cíl bojovat proti zdrojům dezinfomací jakými jsou třeba Parlamentní listy je bohulibý. Ale čtenářů PL je mnoho a asi všichni už slyšeli, že jde o pochybný zdroj a přesto zůstali PL věrní. Proč? Nejde jim o fakta, PL je oslovují emocionálně, naplňují jakési jejich vnitřní potřeby. Podobně to vidí zde: http://denikreferendum.cz/clanek/25509-fact-checking-nas-nespasi. (Navíc mě napadá, zda PL a podobné zdroje oslovují školní mládež. Není to mnohdy tak, že mladí se smějí naivitě dospělých, kteří se dají podobnými zdroji nachytat a sami se dají nachytat někde úplně jinde - třeba rasistickou hudební skupinou?)

V poslední době jsem narazil na několik dalších článků, které doporučují větší aktivitu školy proti dezinformacím. Stát selhává, volá na pomoc školu. Podobně stát váhal s omezením snadného poskytování problematických půjček a s regulací činnosti exekutorů a škola má za úkol rozvíjet finanční gramotnost.

Jemináčku! Mladí že se dají nachytat rasistickou hudební skupinou? Nezbývá než ty mladé vyslat na vystoupení Jefima Fištejna, vrchního vymítače rasismu.

Po návratu z představení by bylo zajímavé zjistit, komu ti mladí věří víc. Parlamentním listům nebo Fištejnovi nebo svým učitelům? A co si rodiče žáků myslí o \"větší aktivitě školy proti dezinformacím\".

Podle mého názoru má každý právo se svobodně rozhodnout, čemu bude věřit. Musí ale dostat příležitost zjistit, co je pravda. Zde je právě role školy zásadní! Pro tento případ tedy platí, že rohodne-li se někdo, že dá přednost verzi PL před verzí Fištejnovou, a ví přitom, jak funguje propaganda a šíření dezinformací, je to naprosto v pořádku. Za své rozhodnutí pak ponese odpovědnost - třeba díky výsledku voleb.