Zdravý (selský) rozum a vědecké myšlení, které se týká učení o p

Ke kontinentům: Jižní oceán vznikl jako výsledek hlasování, nikoli vědeckého poznání. Severní ledový oceán zase ve skutečnosti není žádný oceán, protože je tvořen masou ledu, a jak víme, led je hornina, tedy pevná zem. Proto já bych tzv. \"Severní ledový odeán\" počítal mezi kontinenty a rozhodně ne mezi oceány. Chci říct, že vymezení, co je a co není oceán není nepochybný fakt ani výsledek vědeckého poznání, ale věc názoru (příp. výsledek hlasování, ve kterém 1000 nechápajících, ale sebevědomých hlupáků přehlasuje hrstku těch, kteří vědí a rozumějí).

K ŠVP: v ŠVP musíme (1) učivo rozdělit do ročníků a (2) stanovit výstupy (podle kterých se dá posoudit, zda žáci učivo zvládli, internalizovali, umějí je využívat v praxi samostatně nebo dokonce tvůrčím způsobem). Oba požadavky jsou neřešitelné.

(1) V RVP nejde o to, aby učitel učil učivo, ale aby se žáci učili rozvíjet a zvládat klíčové kompetence (viz RVP a např. Bloom nebo učebnice obecné pedagogiky). Skoro všichni učitelé to ignorují a inspekci to vůbec nevadí. Chce-li učitel dosáhnout nejméně třetí příčky Bloomovy taxonomie (aby žák rozuměl a mohl internalizovat), měl by členit učivo systematicky podle toho, co s čím jak souvisí. Nemá smysl dnes probrat uchovávání dat a zítra pro změnu třeba menu MS Wordu.

Má smysl zadat žákům týmový projekt -- např. video na některé téma z historie výpočetní techniky, kde kromě prostudování tématu musí naplánovat práci (přidělit dílčí úkoly, stanovit dílčí termíny), napsat filmovou povídku, nakreslit obrázkový scénář (např. jako prezentaci), natočit záběry do videa, nafotit a nakreslit statické obrázky, rozfázovat a nasnímat animace a nakonec všechno sestříhat dohromady. Přitom musí zvládnout nejen zacházení s daty (různé druhy dat, velké soubory atd.), ale také zacházení s různými druhy výpočetní a sdělovací techniky a s různými druhy softwaru.

S takovým (nebo jiným) projektem je potřeba v ŠVP počítat, aby se nám potřebné učivo neroztoulalo do různých ročníků, nýbrž zůstalo pohromadě. Problém je v tom, že metody a formy jsou věcí učitele (v závislosti na mnoha okolnostech, nejen na tom, co se ten který učitel sám učil ve škole, ale např. také na zájmech jednotlivých žáků, na pracovní nebo tvůrčí atmosféře ve třídě, na vybavení školy potřebnou technikou atd. -- viz učebnici didaktiky). To znamená, že ŠVP je závislé na okamžitých okolnostech výuky a tím pádem se nedá sepsat jeden pevný ŠVP na několik let dopředu -- to je prostě nesmysl.

(2) Také výstupy závisí na metodách a formách, takže nemohou být stanoveny předem, nýbrž až v okamžiku, kdy učitel může posoudit všechny okolnosti a podmínky pro volbu vhodné metody a formy.

Podle mého názoru je ŠVP past a učiteli pak nezbývá než místo citlivé podpory harmonického rozvoje osobností žáků prostě jen učit učivo -- sám s tabulí před plnou (nebo klidně třeba prázdnou) třídou. Na tomto tristním stavu našeho školství se bohužel docela příjemně a bohorovně přiživuje banda podivných \"pracovníků\", kteří nám navíc ještě nepříjemně zvyšují průměrný plat ve školství (kolik učitelů má těch průměrných 28kKč, o kterých jsem slyšel před pár týdny v rádiu?)