Zapomenutá historie vzdělávacích technologií

Zde je namístě připomenout i teorii programovaného učení a programované učební texty (je možné, že některé z nich objevíte ve vaší školní knihovně). Učebnice tohoto typu nabízely první verze hypertextu - čtenář (student), který látku zvládal skvěle procházel nejkratší cestou. Ten, kdo dělal v testu chyby, byl odváděn stranou k podrobnějšímu výkladu. Texty působily v knize poněkud neohrabaně, ale byly použitelné i bez učicích strojů nebo počítačů. U nás vznikaly v 60. letech.

Pozor, podobnost "zmatené knihy" (tak se tomu opravdu říkalo) s hypertextem je jen zdánlivá. Při programovaném učení se větvení děje na základě výběru odpovědi na otázku. Máte pravdu, že nejkratší cesta odpovídá výběru správných odpovědí. U hypertextu je výběr řízen zájmem uživatele. Skočí např. na výklad pojmu, který ho zajímá. Nakonec ve skutečnosti celý stávající web je jedním velkým hypertextem - viz ony známé zkratky HTML, HTTP ad.

Co trvá a co pomíjí v oblasti vzdělávacích technologií?

Nezbytný bombastický styl vzdělávacích badatelů

Tak prý "Znalost (ne)úspěšných způsobů implementace technologií v minulosti je součástí kvalifikace tvůrců aplikací nových." A zcela nezbytnou, jak jinak. Já se naopak domnívám, že implementace oněch historických technologií jsou nezajímavé (a pro většinu dnešních tvůrců i daleko mimo jejich kvalifikaci, jde-li o implementace mechanické či elektro-mechanické). Co je zajímavé jsou historické strategie, "filosofie" vzdělávacích prostředků.

Zmíněný Buckminster Fuller se nenechá zahanbit a plánuje "úžasná místa plná učenců, kteří budou celý život rozvíjet poznání pro potřeby lidstva". Takto pojato, opravdu nezbývá, nežli zkoumat, zda "dokážeme rozpoznat, co je pro budoucnost lidstva přínosné a rozvíjet to?"

Ale má-li rozvoj vzdělávacích technologií mít smysl, neměly by cíle být takové, aby se jejich dosažení (či přiblížení) dalo rozpoznat (v reálném čase, dnes)? A opravdu dokáže někdo identifikovat potřeby lidstva? Existuje vůbec nějaké jednotné lidstvo a může vůbec něco být přínosné pro budoucnost celého lidstva, s jeho různorodými zájmy a cíli?

Doporučuji raději vyvíjet technologie a vzdělávací postupy, které jsou dnes přínosem pro učitele a pro (jeho !!) studenty, případně pro školu, a jste-li firma či komerční vývojář, tedy postupy, které za přínos považují vaši současní zákazníci.

A bohužel se mi vybavuje jeden značně rozšířený výukový prostředek, u nějž podezřívám jeho tvůrce, že více mysleli na přínos pro budoucnost lidstva nežli na současné uživatele.

Půvab sub-optimálních řešení

Opět Buckminster Fuller: "Najdeme na našich univerzitách ty nejlepší profesory, autority z různých oborů, odborníky respektované svým okolím, kteří jsou nejlepšími vědci i učiteli." Zdá se, že ve Fullerově době byli ti nejlepší profesoři a autority z různých oborů tím nejvíce dostupným, co bylo pro vzdělávací technologie k dispozici. Vše ostatní - úložiště dat, komunikační linky, studentské terminály - bylo vzácné a drahé. Proto ta ochota mrhat nejlepšími profesory (aby se na úložištích, linkách a terminálech mohlo šetřit).

Dnes (předpokládám) je situace obrácená. Úložiště i komunikační linky jsou za pakatel, a ty studentské terminály (v nejrůznějším provedení - PC, PDA, smartphony, tablety) už stejně existují a fungují (jako divé!). Naopak čas tvůrců vzdělávacích technologií a vzdělávacích postupů je vzácný. (A to navzdory nevyvratitelnému přesvědčení MŠMT a některých ředitelů škol, že učitelův čas je zadarmo a nemá žádnou cenu.)

Domnívám se, že zcela postačí, budou-li se vývoji a tvorbě vzdělávacích technologií a vzdělávacích postupů věnovat ti, které to baví a/nebo těší, a netřeba obtěžovat ty nejlepší profesory a autority z různých oborů a odborníky respektované svým okolím, kteří jsou nejlepšími vědci i učiteli. Netřeba obtěžovat - pokud, samozřejmě, oni sami o věc neprojeví zájem.

A podobně je to i s oponenturou. Materiál (už ne nutně jenom záznam) si možná budou přehrávat a komentovat tvůrcovi kolegové z oboru, ale hlavně si ho budou přehrávat studenti a tvůrce sám. Materiál bude vylepšován, a opravdu to může trvat i několik měsíců či let, ale celou tu dobu je ten materiál studentům k dispozici. Časem možná vznikne profesionální výukový materiál, a možná také nikdy nevznikne, protože vylepšování nikdy neskončí - ale koho by to trápilo?

Pane Kocourku, jen jste dokázal, že mám pravdu. Je moc smutné, když se vývojáři současnosti z minulosti nepoučí a pokoušejí se učitelům pomáhat tím, že se snaží vytvářet podobné aplikace, jaké se již v minulosti neosvědčily. Je chyba si myslet, že správné je to, co od technologií žádají samotní učitelé, nemají-li tušení, co všechno by se s těmi současnými dalo dělat.