Rotace v prvním axiomu: in linea recta nebo in directum?

Vážený pane kolego,

první axiom platí také pokud je výslednice vnějších sil působící na těleso nulová, což je ve skutečnosti obyčejný příklad. Bez abstrakce se jistě žádná věda neobejde a ve fyzice je jí mnoho potřeba. Fyzika je věda popisující přírodu - jsitě že například první axiom platí jen v inerciální vstažné soustavě, ale není - v mezích běžného měření - takových systémů kolem nás dostatek?

Rád bych upozornil na skutečnost, že - ve většině případů - smysl říci, že to co zanedbáváme, se hravě skryje v chybách měření. Toje pro fyzikální intuici také důležitou skutečností.

Pane magistře, problém abstrakce a idealizace je ve vědě mnohem složitější, než ho zde můžeme rozebírat a vyžadoval by určitě spíše samostatný článek, ne-li celé pojednání. Jen chci upozornit, že už tvrzení, \"výslednice vnějších sil působících na těleso je nulová\", je abstrakcí. Přirozeně, v rámci chyb měření můžeme např. mnohé vztažné systémy považovat za inerciální, ale musíme mít před tím pojem inerciálního systému (jako teoretický pojem) k dispozici a formulovaný. Jak bychom jinak při měření věděli o čem mluvíme a jak bychom vůbec stanovili ony odchylky měření? Mimochodem, právě Galileo Galilei dospěl k zákonu setrvačnosti (prvnímu pohybovému zákonu) na základě experimentů a současně užitím geniální myšlenkové abstrakce, o níž se před tím nikdo nepokusil. Bez této abstrakce by zřejmě fyzika bývala zůstávala u chybného aristotelovského pojetí vztahu mezi silou a pohybem. A my víme, že i dnešní žáci a studenti \"inklinují\" k aristotelovskému pojetí tohoto vztahu, nikoli galileiskému, resp. newtonskému. Přestože je nám zmíněné aristotelovské pojetí z hlediska naší běžné zkušenosti bližší (\"přirozenější\"), je přesto nesprávné. Fyzikální \"intuice\", také někdy nazývaná \"zdravým (selským)rozumem\", může být proto často velice zrádná a vést nás k naprosto chybným závěrům.

V úctě

Jan Maršák

Myslím, že oba máme na mysly téměř totéž, jen užíváme jiné pojmy. Já nechápu pojem fyzikální \"intuice\", také někdy nazývaná \"zdravým (selským)rozumem\", ale právě jako zdravý odhad na abstrakci. Ostatně tu vždy děláme na základě určité intuice, někdy správě, někdy hůře.

Jen jsem v textu zdůraznil, že nepočítáme pohyb pro dva hmotné body (ostatně pro ty bychom mohly definovat pohybové rovnice úplně libovolně a založit si myšlenkovou smyšlenou fyziku), ale pro dvě tělesa, která se pohybují tak, že je můžeme popsat s dostatečnou přesností jako hmotné body...

Zdá se, že problematice, kterou zde Váš článek vlastně odstartoval, tedy problematice abstrakce a idealizace ve fyzikálním (a obecněji v přírodovědném) poznávání a následně ve výuce fyziky, resp. výuce přírodních věd, by mohl (nebo spíše měl) být na stránkách Metodického portálu věnován větší prostor, než je tomu dosud. Jedná se totiž nejen o zásadní otázky v metodologii fyzikálního (a obecně přírodovědného) poznávání, ale i o zásadní otázky v metodologii didaktiky fyziky, resp. didaktiky přírodních věd s fundamentálním dopadem na výuku všech přírodních věd.

Plně s vámi souhlasím. Obecně mám dojem, že se právě metodologii věd a jejich filosofickým východiskům věnuje na školách málo pozornosti. A prostor si jistě zaslouží i zde na portále.