První výstupy projektu iTEC

Blahopřeji panu autorovi, že svým neústupným zásadovým postojem přiměl pana ministra, že se s ním rozešel ve zlém (tedy, pokud jsem to sdělení správně pochopil), a že se tudíž Ministerstvo (dočasně?) nezapojilo do eN-té EUropské kratochvíle. Ještě lepší by samozřejmě bylo, kdyby pan Brdička nějakým kouzlem způsobil, že by Ministerstvo a všechny Ministerstvem přímo i nepřímo řízené organizace zapomněly, že nějaké technologie existují a že české školy se je pokouší nasazovat a používat, a následně přestaly spřádat plány, jak páchat to svoje centrálně řízené a dohlížené dobro.

Na rozdíl od evropského ICT clusteru se pranic neobávám, co se stane, bude-li vývoj nezměněným způsobem ještě nějaký čas pokračovat. Scénář vývoje předpovídající zhroucení vzdělávacího systému nápadně připomíná hlášky klimatických alarmistů ohledně Globálního oteplování (dříve Globální ochlazování, nejnověji Globální změna). Co by se stalo - školy a zejména učitelé nasadí a použijí ty technologie, které jim (těm učitelům - NE ministerským úředníkům a přidělovačům EUropských dotací) budou připadat nejvhodnější. V nejhorším případě se nestane nic.

Zpravidla panu Brdičkovi nerozumím a tak i tentokrát. Když píše, že "(učitelé) jsou přesvědčeni o své způsobilosti aplikovat vzdělávací technologie navzdory tomu, v jak malé míře se to děje", má to být chápáno jako nedůvěra vůči respondentům, vůči učitelům? Já tedy mnohem více věřím učiteli, který tvrdí, že tu či onu technologii chce nasadit a že to ZVLÁDNE (sám!), nežli věřím Ministerstvu, že nám to zorganizuje a že s ministerskými úředníky za zády bude nasazení (Ministerstvem vybraných) technologií hračka. Nebo se máme těšit na nový INDOŠ?

Pane Kocourku,
ujišťuji vás, že vzájemné neporumění je jako obvykle obousměrné. Nevím, zda ten text je psán tak nepochopitelně, ale kdybych měl usuzovat z vaší reakce, pak jsem možná napsal něco zcela jiného, než jsem měl v úmyslu.

To podstatné na věci je, že koncepci využití technologií ve školách jsme neměli před dvěma roky a nemáme ji dodnes. Koncepce by sice měla nějak souviset s tím, kam jsou směrovány finanční toky ze státního rozpočtu (jako byl INDOŠ), ale sama o sobě o penězích není. Je o tom, jakým směrem se má resort ubírat. Projekt iTEC je jednou z více cest, jež by měla nakonec napomoci k tomu, že na této koncepci začneme pracovat. Jinak i nadále nebudou učitelé vědět, jak technologie použít, a velmi rychle zjistíme, že je školství zcela podřízeno komerčním zájmům. To by bohužel znamenalo, že se rozdíly mezi lidmi budou nadále jen zvětšovat. Negativní dopady takového vývoje jsou zřejmé.

Kdokoli může kdykoli vypracovat a publikovat jakoukoli koncepci čehokoli. Klidně si poslužte. Ošemetné to začne být, když se této koncepce "ujme" nějaké ministerstvo a začne ji vnucovat všem jako to jediné správné a - zejména - to jediné přípustné. Dávám přednost situaci, kdy bude školám - a zejména učitelům - ponechána svoboda rozhodování. V českém prostředí jsme blíže svobodě, pokud Ministerstvo nemá (a tudíž nevnucuje) žádnou koncepci čehokoli. Znáte to, that government is the best that governs the least.

Pokud vím, dodnes existuje JEDINÁ ("autoritativní") analýza INDOŠe, zpracoval ji NKÚ, a tato analýza NKÚ je hlediska využívání technologií zcela nekvalifikovaná a bezzubá. MŠMT dodnes netuší (nebo to dovedně předstírá), o co šlo ve věci INDOŠ. A zdá se, že MŠMT tato záležitost ani v nejmenším nezajímá. Co o tom soudíte vy? Nedošlo tam náhodou k podřízení školství komerčním zájmům?

"Učitelé nebudou vědět, jak technologie použít" ? "Nadále" ?  U sta hromů, samozřejmě existují i učitelé, kteří nechápou rozdíl mezi browserem a Internetem. Stejně jako existují politici, kteří neumí současně kráčet a žvýkat žvýkačku. Ale kvůli TĚM chcete nasazovat svěrací kazajku VŠEM?

Vy, pane Brdička, se obáváte, že bude školství zcela podřízeno komerčním zájmům. Fajn, podřízenosti se obávám rovněž. Jde o to, čeho z těch atributů se kdo z nás obává více. Když bude učitelům ponechána svoboda, situace "podřízeno ZCELA" těžko nastane, jenže vám více vadí ty komerční zájmy. Já se s komerčními zájmy smířím snáze nežli se situací, kdy bude školství ZCELA podřízeno komukoli, třeba koncepcí se ohánějícím ministerským dobrodincům. Pak už se zajisté rozdíly mezi lidmi zvětšovat nebudou - umíš nebo neumíš, o něco se snažíš nebo ne, vše jedno.

Dobrá, veřejnost má právo znát můj postoj.

Od koncepce si slibuji, že řekne, že stát má zájem na tom, aby se technologie ve školách používaly. A naznačí, jakým způsobem. Tento prostý fakt by mohl způsobit třeba změnu v přístupu ped. fakult, které studenty na využití technologií nepřipravují dostatečně. Mé obavy jsou ovlivněny tím, co se děje v USA, kde se zvedá vlna kritiky státních škol, že nedokáží žáky připravovat na plošné testy. Ruku v ruce s touto kritikou jdou nabídky firem na zavedení online počítačových systémů na testy připravujících. Riziko toho, že nakonec tyto počítačové nástroje do značné míry nahradí stávající učitele nechápající, kam vývoj směřuje, je opravdu velké. Říkám studentům, že to, aby se naučili vyučovat online, je pro jejich budoucnost nezbytné. Vzdělávací soukromé firmy budou potřebovat jen takové učitele. Bude jich ale rozhodně mnohem méně, než teď.

Ano, schválně trochu přeháním, ale ne moc.

Pokud české školy na libovolné úrovni (třeba pedagogické fakulty) NEVĚDÍ co učit, a nedokáží (nebo nechtějí) si tuto poptávku zjistit od svých zákazníků (studentů, žáků a jejich rodičů), alébrž čekají, až jim to pomocí koncepce poručí moudrý osvícený panovník, pak je situace skutečně zralá pro uplatnění drastických koncepčních opatření. Což takhle ministerským dekretem zbavit všechny učitele svéprávnosti?

Závidím vám, pane Brdička, ten váš stát, který umí naznačovat. To tady ten můj stát umí jenom poroučet. A poroučí děsné hovadiny.

Ano, nezbývá než s vámi souhlasit. V tomto dějinném období se jedná jen o iluzi a zbožné přání, které se nemá šanci vyplnit. Já si svůj sen ale ponechám. Jinak bych ztratil smysl života. Snad se vývoj bude nakonec ubírat lepším směrem i bez přispění státu.

Pane Brdičko, opravdu naše pedagogické fakulty tupě čekaj, až jim STÁT něco naznačí? Samy nejsou schopny ničeho? Z takových poměrů na vysokých školách je mi smutno.

"Pokud české školy na libovolné úrovni (třeba pedagogické fakulty) NEVĚDÍ co učit, a nedokáží (nebo nechtějí) si tuto poptávku zjistit od svých zákazníků (studentů, žáků a jejich rodičů), alébrž čekají, až jim to pomocí koncepce poručí moudrý osvícený panovník, pak je situace skutečně zralá pro uplatnění drastických koncepčních opatření. Což takhle ministerským dekretem zbavit všechny učitele svéprávnosti?"

Přijde mi poměrně nešťastné definovat vztah mezi českými vysokými školami a jejich studenty jako vztah, který se řídí primárně poptávkou a ve kterém je student redukován na zákazníka. Kdyby tomu tak opravdu bylo, měl bych o budoucnost mnoha oborů velkou obavu (na pedagogických fakultách zvlášť). Už nyní mi není příliš jasné, jakým způsobem bude v dostatečné míře zabezpečena příprava budoucních učitelů v mnoha oblastech (např. v přírodních vědách).

Přitom už po letmém pohledu do statistik přijímaných studentů je snadno poznat, které obory by se pedagogickým fakultám vyplatilo "tržně" protěžovat. Jsem vskutku rád, že se tak neděje. Snahy o koncepční přístup mi i proto přijdou nezbytné a vítám, že něco jako iTEC vůbec existuje.

Student redukován na zákazníka - velice zdařilé shrnutí stanoviska! Opakem tohoto je nejspíš povýšení studentů (například maturantů) i jejich učitelů na bezprávné objekty hříček té či oné ministerské organizace, naposledy demonstrováno na státních maturitách.

Zajímá mě, zda pan Bc. Kotek se cítí být tím bezradným, kdo bez nejnovější koncepce neví, co a jak dělat, nebo se naopak cítí býti tím, kdo prostřednictvím svojí koncepce bude toto určovat ostatním.