Výuka v kooperativních strukturách

Děkuji za obsáhlý a inspirativní článek. 

Praktickou zkušenost mám s aktivitou Čísla ve skupině. Výborně se hodí ke kontrole skupinové práce - vyzkoušela jsem ve 2. třídě. Děti dostaly studijní materiál a na tabuli jsem napsala (a očíslovala) otázky. Nikdo nevěděl, jakou otázku dostane, takže se musela celá skupina opravdu ujistit, že všichni znají všechny odpovědi. 

Bylo zajímavé sledovat taktiku jednotlivých skupin - od regulérního zkoušení každého člena ostatními dětmi ze skupiny až po tiché sezení jednotlivců a \"biflování\" odpovědí. Možná to takto zní děsivě, ale oceňovala jsem zájem všech členů skupiny reprezentovat odpovědi skupiny tak, aby nezklamali své kolegy.

Báječný přehled využitelných forem kooperativního učení! Jediné, co mě ruší, je hodnocení. Zdá se mi, že každá \"odměna\" degraduje výsledek takové spolupráce a že nejlepší odměnou (i sledovaným cílem) je zjištění žáků, že ve skupině, která spolupracuje, lze dosáhnout lepšího výsledku, než když jsem na práci sám. Při takovém způsobu práce se občas vyskytnou situace, na které musí být učitel připraven předem a zaujmout k nim nějaký postoj. Např. když se jeden člen skupiny do společné práce vůbec nezapojuje, nebo někdo zatvrzele trvá na svém a není ochoten ze svého stanoviska ustoupit - může se mýlit (to je k řešení snadnější), nebo může mít pravdu, v tomto případě je to pedagogická výzva, jak situaci zvládnout konstruktivním (pozitivním) způsobem. Ale když jednou žáci tento systém zažijí, velice neradi se ho vzdávají :)

Jsem přesvědčen, že přemýšlet dnes nad kooperativní výukou bez zahrnutí online prostoru, je velmi omezující. Máte-li chuť, možná byste mohli rozšířit okruh svého uvažování i o porovnání učení kooperativního s kolaborativním, které jsem v duchu Stephena Downese rozebíral předevčírem - http://spomocnik.rvp.cz/clanek/14151/.

Inspirativní článek. V angličtině ještě používám tzv. řady (dvě řady dětí proti sobě, až domluví dvojice, levá řada se posouvá o jednoho člověka - obdoba kruhů) a metodu, které říkám učitel - žák (Žáci ve dvojicích procházejí jedno cvičení, jeden je učitelem - ten kontroluje odpovědi druhého žáka v klíči. V polovině cvičení se role vymění.) Nejvíc se mi osvědčilo, když jsem si vyčlenila část hodiny na to, aby \"silnější\" žáci učili slabší. Nejdříve si \"učitelé\" připraví společně cvičení, zatímco já pracuji se slabšími žáky. Pak si \"učitelé\" žáčky rozdělí. V tomto případě také musejí v závěru říct, co jejich svěřencům nešlo a v čem se zlepšili.