Nová kultura v informační společnosti

Tohle se mi opravdu líbí. Taky si myslím, že dnešní lidé jsou tvořivější než byli konzumenti černobílé a později barevné televize přikovaní večer co večer po dlouhé hodiny k domácím oltáříčkům namodralým světlem magického oka/okna televizní obrazovky (myslím, že to jsou Slavnosti sněženek, kde na začátku filmu sledujeme okna chat ve večerním Kersku zářící jednotnou televizní modří). Tak to už je snad pryč...

Taky by se mi líbilo, kdyby všeobecné vzdělávání (řekněme na gymnáziu) mohlo mít formu, kterou popisuje autorka v článku - dovednosti vyhasínají, vědomosti zapmínáme, ale zážitky nás proměňují nevratným způsobem (slovem \"nás\" myslím učitele a studenty). A každý by měl na sobě pracovat individuálně, podle svého nadání, svým tempem a na své úrovni dokonalosti. To všechno (vedle spousty jiných, mnohdy méně lákavých možností) podporují moderní technologie, zejména ty informační - jen jich správně využít!

Ovšem s tím slovem moderní bych byl asi opatrnější. Nad větou \"Zatímco pedagog často není odborníkem v oblasti celé moderní kultury,...\" se možná leckdo podiví: copak současná kultura je stále ještě moderní? Moderní doba asi začíná v renesanci, jak se autorka zmiňuje. Moderna v umění - to je přelom 19. a 20. století. Nebo ten slavný film Charlieho Chaplina... Ale dnes? - mnoho lidí soudí, že moderní doba je už za námi.

Díky za velmi pěkný a záslužný článek - nicméně nejde souhlasit s představou absolutní pasivity předinternetových generací. Zejména 2. polovina 60. let u nás byla dobou rozvoje kultury nejen ve filmu a knižní produkci, ale i v místní aktitivitě amaterských fotografů, výtvarníků nebo filmařů. Scházeli se aktivně v mnoha menších městech, předváděli veřejně svoji produkci. V průběhu normalizace byly ale i tyto aktivity rychle potlačeny. Ovšem počet lidí, kteří tehdy fotografovali nebo filmovali nebyl výrazně nižší než dnes, i když dnešní technika je daleko příjemnější a dostupnější.