Výuka tématu Místní region na 2. stupni ZŠ
využito ve
výuce

Anotace
hodnocení
hodnocení
využito ve
výuce
hodnocení
hodnocení
využito ve
výuce
Vaše hodnocení pomůže ostatním při výběru toho pravého materiálu.
hodnocení
hodnocení
využito ve
výuce
Základní atributy materiálu
- Autor: Jiří Čekal
- Poskytovatel: Metodický portál RVP.CZ
- Datum vložení do systému: 04. 12. 2018
- Datum vzniku: 12. 08. 2011
- Umístění materiálu: -
- Stupeň vzdělání: základní vzdělávání
- Ročník: -
- Dostupnost: Volně dostupné bez registrace
- Typ materiálu: článek
- Licence: Creative Commons - Uveďte původ-Neužívejte komerčně-Nezpracovávejte 3.0 ČR
- Jazyk: Čeština
- Otevřený zdroj: Ano
Chcete se k materiálu vyjádřit?
Využijte prostor pro férovou diskusi.
#fairplay

Komentář
Předložený výsledek je reálným obrazem českého stavu geografického poznání a českého stavu geografického vzdělávání. Nepřekračuje obsahem, formou a zvláště koncepcí, co se v českých školách učí o místním regionu od „nové koncepce“ z 80. let, možná již i předtím. Zmiňovaná koncepce je založená na krajině jako geosystému, pro učitele je tato koncepce známá jako složky krajinné sféry, ke kterým je „přifařena“ sféra/složka socioekonomická. Důraz je kladený na geografický (environmentální) determinismus humboldtovského střihu, méně již na přístup Vidal de la Blache (posibilismus kulturní geografie, kdy hybatelem v krajině je člověk). Prakticky zcela opomíjený je přístup fenomenologický, který se v geografickém vzdělávání v zahraničí uplatňuje posledních 15-20 let.
Ve fenomenologickém přístupu jde zjednodušeně řečeno o významy, které mají prostorovou vlastnost. Koncepce vychází z filosofie autorů jako jsou Husserl, Heidegger, Merleau-Ponty, Malpas a další. Výuka zahrnuje takové elementy jako jsou prostorová každodennost, žitá zkušenost, emoce, intencionalita (záměrnost lidského konání/chování), místo (place) a další, které jsou v českém geografickém vzdělávání dosud spíše neznámé. Důležitá je nejen znalost (knowledge) a poznání (cognition) ale také afektivita (např. emoce, postoje), internalizace (např. pevnost postojů) a metakognice (možno chápat jako znalosti o vlastních znalostech), které se týkají „vnitřního“ světa jedince/žáka, ale i učitele.
Z uvedené koncepce pak také vychází příprava, vedení výuky a hodnocení, které není založené jen na dimenzi kognitivní a znalostní, ale také na dimenzi afektivní či metakognitivní. Více ZDE.
Souhlasím s autorem tohoto článku, že nejvíce v Česku k tomuto posunu v geografickém vzdělávání příspěla Kühnlová s uvedenými učebnicemi (1998, 2007). Avšak i ona se potýká s neukotvenou terminologií právě se zde uváděným místním regionem a například domovem. Bohužel odpovědi nelze nalést v českých zdrojích, vyjímkami jsou například Hynek, osobitým způsobem se této problematice věnuje Vencálek. Je nutné hledat v cizojazyčné literatuře. Začátkem poznávání může být například Mezinárodní charta geografického vzdělávání (Haubrich ed. 1994), pokračovat je možné americkými geografickými standardy, které jsou výborně rozpracované na webu Xpeditions od National Geographic Society. Inspirativními autory z anglické provenience jsou například Lambert a nebo Robertsová a webové stránky Geografické asociace.
Kdo je snad odpočatý na konci prázdnin, mohu doporučit text, který vyšel loni v prosinci v České geografické společnosti, ve Sborníku Geografie. Text je dostupný ZDE.
Vaše hodnocení pomůže ostatním při výběru toho pravého materiálu.
Přidejte hodnocení anonymně nebo pod svým profilem.