Osobní vzdělávací prostředí učitele

\"Kardinální otázkou je, kolik a kterých encyklopedických znalostí má mít žák skutečně v hlavě.\"
Ano, souhlasím. Naráží na to praktikující učitel každý den. Je to zásadní věc. A je možno to nějakým výzkumem zjistit? OBecně řečeno, informací musí být nejméně tolik, aby si žák v hlavě vytvořil strukturu a souvisloti. Ale jak to zjistit? Vymezí to standardy?

Asi je celkem jasné, že odpověď na tuto otázku nemůže být triviální. Potíž je již v tom, když si pod pojmem standard začneme představovat právě jen systém fakt a budeme předpokládat, že se pospojují samy. Ono by se to dalo klidně úplně obrátit. Lze vytvořit dostatečnou strukturu souvislostí bez toho, že by se žák učil fakta zpaměti? Myslím, že odpověď je ano. To nemění nic na tom, že jsou znalosti, které je výhodné si i v éře internetu zapamatovat. Je ovšem otázkou, zda má smysl tato zapamatovaná fakta plošně testovat. Při ověřování funkčních schopností se takové znalosti jako vyjmenovaná slova nebo malá násobilka přece tak jako tak projeví. Z toho vyplývá, že standardy by měly definovat především schopnosti (kompetence) a ty by se měly také plošně testovat. Asi by se dalo stanovit, které znalosti je dobré k těmto testům umět nazpaměť. Tady vidím možnost uplatnění dlouhodobých počítačem řízených individualizovaných cvičení se zpětnou vazbou určenou primárně učiteli a žákovi samotnému.