Zátiší jako vztah mezi objekty

Je velice zajímavé, jak se pohled na zátiší mění. Vztah mezi objekty a jejich znázornění je zcela odlišný od toho, kterým staří mistři zobrazovali hmotné bohatství a mnohdy pomíjivých věcí - jídla, květin a vzácného zboží. Potřeba zobrazování se s rozvojem výtvarné výchovy jako součást výuky změnila na komunikační a poznávací prvek. Jak a jakým vyjadřovacím prostředkem je možné vyjádřit vztah věcí k prostoru? Proč je nutné zařadit tuto vědomost a osobní zkušenost do běžného povědomí? Aby si člověk uvědomil vztah věcí v prostoru, i když je jejich viditelnost pozměněna světlem, jeho barvou, materiály, vzdáleností objektu? Zobrazení objektů, jakoby se v prostoru vznášely je u necvičené malby často typické. Jak je něco takového možné, má lidská mysl schopnost si jednotlivé předměty v mysli promítat bez jakýchkoli dalších překážek a až cvičeným okem a rukou je člověk schopen dotvořit obraz tak, aby vyjadřoval vztahy?

Myslím si, že by v takovémto úkolu mohla zaznít pečlivější příprava na samotnou soustředěnou práci. Téma zátiší je k tomu velice vhodné.

Tou je například přípravná kresba \"nanečisto\", už pouhá možnost si kresbou vyzkoušet, jaký by mohl být výsledek, než získá definitivní podobu je podle mého názoru velice přínosná. Také zkušenost s touto disciplínou jako prezentovatelným dílem - obrazem, estetickým předmětem na vysoké úrovni, byť jde o \"pouhou\" konvici.

Proto zrovna u zátiší navrhuji i úkol zahrnující výklad o tom, jak staří mistři obraz tvořili: příprava podložky, podkladu, přípravné podkresby, izolace a vrstvení malby, umístění (vyhotovení) rámu. Dají se sehnat i velice levné náhražky. Takto je možné tvorbu zasadit do kontextu materiálního i jinak, než že je mnoho různých materiálů. A umístění objektu vznášejícího se v mysli na hmotnou podložku.