Jaké možnosti nabízí koncept mnohočetné inteligence současnému školství?

Bylo by zde ovšem dobré připomenout, že do současné doby nebyly pro podporu Gardnerovy teorie mnohočetné inteligence, resp. mnohočetných inteligencí (multiple intelligence(s) - MI) poskytnuty žádné přesvědčivé empirické důkazy. Pouze se uvádělo, že teorie je potvrzována výsledky vzdělávání, jež byly získány aplikací této teorie přímo ve výuce neboli, že pozitivní výsledky při aplikaci této teorie jsou vlastně její empirickou podporou. V tom je ale háček: úspěšná aplikace teorie ve výuce není testem platnosti inteligencí, protože vlastní aplikace teorie MI už předpokládá jejich platnost. Teorie MI však trpí i dalšími principiálními nedostatky: není např. jasné, kolik inteligencí vlastně existuje. K původním sedmi se postupně někdy doplňovaly (a doplňují) další. Existují i zásadní problémy, pokud jde o vymezení (definice) významu jednotlivých MI a také s jejich psychometrickým určováním. Podle Gardnera mají být MI samostatnými moduly, jež fungují nezávisle, což je ovšem v naprostém rozporu se současnou neuropsychologií, která potvrzuje mnohonásobná propojení různých mozkových subsystémů a procesů. Bylo by možno uvádět i další empirické a pojmové problémy teorie MI. Jejich podrobná analýza je však mimo možnosti tohoto komentáře. Dá se tudíž shrnout, že koncept mnohočetné inteligence našemu současnému školství skutečné možnosti využití nabídne jen stěží.