Využití psychometrie u jednotných státních maturitních zkoušek

Dobrý den, pod obrázkem mluvíte o percentilu (když se umístí na 70. percentilu, je lepší než 70 % ostatních), viz Kvantil na Wikipedii. Maturitu dělají nejen gymnazisté, ale i žáci středních škol a středních integrovaných škol (tj. učební obory s maturitou), pro které je nastavení 20% neúspěšnosti smrtící (gymnázia mají velmi vysokou úspěšnost státní maturitní zkoušky, i stoprocentní). Ovšem vaše úvaha je podle mne správná. Nemá smysl, aby stát 4 roky investoval do žáků a pak závěrečnou zkoušku třetině/polovině nedal, přestože odborné znalosti mají (mluvím o SŠ a učebních oborech s maturitou).

Vážený pane Keršlágere,

když jsem učil na fakultě měl jsem neustále dilema, jestli mám známkovat psychometricky, tzn. objektivně změřit úroveň znalostí žáka, nebo motivačně, tzn. v uvozovkách dávat jedničky podle principu \"jsem rád, že žiješ\". Ve škole chápu, že je motivační deformace známek do určité míry žádoucí, ale pak jsou situace, které je třeba odlišit, kdy chceme opravdu čistě psychometrický přístup. Tím jsou přijímačky (na školu, do zaměstnání) a závěrečné zkoušky na škole - maturita, státnice. My pedagogové bychom si to měli v hlavě vždy přehodit: Teď dávám lepší/horší známku, aby žák měl v budoucnu lepší výkon. Teď ale naopak objektivně měřím reálný žákův výkon a myslím spíš na jeho zaměstnavatele než na něho.

Zcela na rovinu já celý život trpím dysortografií. Když jsem napsal článek, říkali mi novináři: Jo, dobrá úvaha, ale je tam moc chyb. Povídám: Tak máte redaktory, ne? Oni: No ale to by museli po vás celé přepsat. Tak jsem pochopil, že novináře dysortografie nezajímá. Oni potřebuji vzít článek a zasunout do rámečku. Musel jsem se naučit češtinu lépe než lidé bez dysortografie.

Jak jsem psal - nevidím problém, že člověk bude mít maturitní vysvědčení a na něm \"matematika neprospěl\". Prostě zaměstnavatel by měl vědět, že je to jeden z těch, kteří říkají \"Já jsem na matiku blbej.\" Ať je nebo není, přesto je lepší ho nechat třídit obálky než ho pustit k Excelu.

U učebních oborů s maturitou to máte pravdu, tam je maturita takový nadstandart pro nejlepší motivované studenty, pochopitelně, že každý pátý neuspěje. I to je krásný výkon na školu, která se nezaměřuje primárně na akademickou dráhu a kde bývá velmi nevyrovnaná úroveň studentů. Tak snad každý chápe, že výsledky ředitele z učňáku nemůžeme srovnávat s výsledky gymnázií. Moje myšlenka je ta, že maturitní vysvědčení garantuje úroveň znalostí bez ohledu na to, ze které školy dotyčný přichází. Proto maturitni zkouska by měla mít psychometrický charakter - objektivní měření.

Post Scriptum:

Nevím, jestli dobře rozumím Vaší narážce na percentily. Ten můj graf je vůbec ze statistického hlediska nestandartní (je to kombinace kumulativního grafu a distribuční funkce). Ale to není důležité. Prostě seřadíme všechny studenty podle objektivních výsledků při maturitě, 5% nejhorších, tzn. jednomu z dvaceti v rámci ČR, dáme známku neprospěl. I to je samozřejmě zkreslené - čím více oborů s maturitou, tím mírnější podmínky pro gymnazisty. To je ale už otázka k debatě, jak přísně to kritérium nastavit. Já usiluji o to, aby maturitní vysvědčení dávala objektivní informaci o úrovni žáka a garantovala naměřenou úroveň znalostí.