Podzimní básničky

  Obsah stránky: page.toc BRAMBORA Koulela se ze dvora, tákhle velká brambora. Neviděla, neslyšela, že odněkud seshora, spadla na ni závora. Kam koukáš ty závoro? Na tebe ty bramboro! Kdyby tudy projel vlak, byl by z tebe bramborák. (Rukama znázorňujeme „MOTY MOTY“, velkým obloukem rukama znázorníme jak velká, zakryjeme si oči, zakryjeme si uši, rukou ukážeme nahoru, ruka nám spadne na hlavu, ukazujeme „TY TY TY“ prstem ukazujeme na D, paže pokrčené vedla těla, střídavě pravou a levou dopředu, v bocích se kýváme, dlaněmi plácáme o sebe) BEDLA (Florian) Stojí, stojí bedla, ráda by si sedla. A vzala si pletení, noha už jí dřevění. (Stojíme na jedné noze, ruce nad hlavou v stříšku, dřepneme si, znázorňujeme rukama pletení s jehlicemi, vstaneme a protřepáváme střídavě nohy.) Brouček Letí brouček přes palouček, naříká si: Bude mráz! Těšily ho pampelišky: Poleť, broučku, mezi nás.   Babí léto poletuje, zimu nese v ranečku, sedneme si u kamínek v křišťálovém domečku.   Budeme tam peří dráti na bělounké hromádky a ty budeš vyprávěti, jaké umíš pohádky.   Až my peří sedereme, ušijeme podušku, aby se ti, milý broučku, pěkně spalo na lůžku.   Postýlku ti vysteleme peřinami ze všech stran, celou zimu spáti budeš hezky v teple jako pán.   Letí brouček na palouček: Pampelišky, půjdu k vám, až já budu z jara pánem, já vám mísu medu dám. Podzim Podzim si koupil malovánky, pastelky a barvičky, bílou míchá na beránky, hnědou barví zajíčky. Stromy někde natřel rudě, jinde celé ze zlata, vybarvené listí pouští z větví rovnou do bláta. Listopad Už se vrány slétají, vítr běží po kraji. Podzim střásá žluté listí, kominíček komín čistí, brzy bude listopad.   Děti za sklem koukají, jak se vrány slétají, kterak padá žluté listí, kterak stromy vítr čistí, aby země mohla spát. Ohníček Hoř, ohníčku, hoř, ať neštípe kouř. Hoř, ohníčku na poli, upečeme brambory. Až upečem, hned je sníme, do popela dáme jiné. Hoř, ohníčku, hoř, ať neštípe kouř! PODZIM Už je podzim, hnědá hlína lepí se nám na paty a z modrého nebe zbylo jenom Hance na šaty. Draku, hledej mezi mraky ještě kousek plátýnka, ať si může modrou sukni ušít také maminka. (Jdeme jako v lepivém blátě. Otáčíme se na místě se vzpaženýma rukama a „díváme se na nebe“. Jako sukýnku držíme za cípky a lehce se pohupujeme v kolenou. Zvedneme D nad hlavu a to se dívá „dalekohledem" do dáli. Opět otočka opět "sukýnka".) FOUKEJ, FOUKEJ, VĚTŘÍČKU Foukej, foukej, větříčku, shoď mi jednu hruštičku. Shoď mi jednu nebo dvě, budou sladké obě dvě. (Ruce nahoře a klátíme se ze strany na stranu. V upažení ruce nahoru a dolů. Ruce v bok a otáčení trupu vpravo a vlevo. Ruce v bok a podřepy.) DRÁČEK Letí, dráček, letí, za ním kluci, za ním děti! A všichni se hrnou ven, křičí jeden po druhém! (Buď utvoříme kruh, a stále rychleji se otáčíme, nebo se otáčíme jen s D a nakonec ho zvedneme nad hlavu a stále se otáčíme.) MYŠIČKA Běhá myška po spíži, okolo se ohlíží, že by ráda něco slupla, než se někdo přiblíží. Slaninu, či chlebíček nebo sýra špalíček. Někdo přišel! Hned se schová za krabici jablíček. (Děti běhají po prostoru. M si klekne na zem a udělá "krabici". D se schová do bezpečí.) Vrbový list Padá z vrby zlatý list, vítr si v něm začal číst. Než přečetl obě stránky, list mu spadl do studánky. Polekaný zajíc Na podzim po celé dny prší a moknou pole, mokne dům, v pelíšku skrytém za hroudami je zima malým zajíčkům A když jdou ráno děti oraniskem, zajíčka v brázdě vyplaší, a zajíc vezme nohy na ramena a peláší a peláší. Listopad V listopadu listí padá hlíně na prokřehlá záda. Země má to listí ráda. I ten potok má je rád. Může přece si s tím listím na lodičky hrát. Listopad Listopade, listopade, už ti mlha světlo krade, poslední list plachtí k zemi. Mráz přijíždí se saněmi, já však chodím raději k škole vonnou alejí. Kolikrát se vyspím ještě, nežli slétnou teplé deště, zabubnují pro potěchu paličkami kapek v mechu, nežli vzbudím fialku na proutěnou píšťalku? Tůň Na návsi je temná tůň, slunce do ní svítí, bílý kůň a černý kůň chodí do ní píti. Černý kůň však jedenkrát marně přišel za ní, nechtěla mu vody dát, že je umazaný. „Jdi si jinam!“, křičí tůň, „chci jen bílé koně!“ Smutně hrabe černý kůň nohou po záhoně. Zaslechl to na kopcích vítr z Hrubé skály, začal sypat z mraků sníh, koně zapadali. Černý kůň teď bílý je, tůň se na něj směje. On prý se však napije raděj ze závěje. První sníh Domeček, louka, strom a děti a vločka sněhu letí, letí, a nedoletí, malá je, než spadne na zem, roztaje. RÁNO Ospalé sluníčko vykouklo maličko; do mlhy se těžko vstává: „Kdepak je zelená tráva? A kde jsou kapičky rosy? Neslyším pípnutí kosí! Nevidím žížalky v hlíně...“ Tak se jen protáhlo líně, teď ze široka zívne a jde zas spát. Je chladné podzimní ráno a není s kým si hrát. DEN Zajíc se schoval do pelechu, brouci se zavrtali v mechu, liška si mokrý kožich suší. A venku prší, prší, prší. Draci už nelétají nad strání, kdekdo ke kamnům rychle uhání, jen vítr krouží kolem komínů; hraje na ně píseň pro Zimu. PTÁČEK Sletěl ptáček na bodláček, vyzobával semínka, chmýříčka se vysypala, je jich celá peřinka. Ptáček letí k nebíčku, zpívá tam svou písničku. Až se vrátí, bude spáti v bodlákovém peříčku. Podzim Na podzim když zlátne listí na stromech, nech nám kousek léta vlaštovičko nech, nech nám kousek písničky, malý skřivánku, aby nám začala dál z ranních červánků Podzim Poslední květ na záhonku poslední zvuk ptačích zvonků poslední den u rybníčka poslední kuk do sluníčka které už je za horami to se loučí léto s námi. Podzim Vítr se ve větvičkách pohoupává a potichoučku šumí tráva. Nebe je plné obláčků a škola zase školáčků. Stromy už odkládají letní šat teď budou dlouho dlouho spát. Tak dobrou noc jim popřejeme a za kamny se ohřejeme. Hruška Ze stromu až z vršku, shodil větřík hrušku do trávy jak na podušku. Ještě, že tam tráva byla, jinak bych se uhodila Deštík Když padají deště kapičky kap kap kap kap, tak vezmeme si deštníčky tak, no právě tak proč proč proč asi padá nám deštík na vlasy proč proč proč asi, padá nám deštík na vlasy Když teče voda pramínky cáky cáky cák tak obujeme holínky tak no právě tak Proč proč protože dělají se tu kaluže Proč proč protože jsou všude kaluže   ● S uprášenou ulitou lezl hlemýžď v dešti Má ji krásně umytou sluníčko ji leští.   ● Padá listí zlaté, rudé jeho plná zahrada a co potom bude padat, až to listí opadá. Potom bude padat sníh, co ho bude na větvích co ho bude všude, všude, jen to slunko bude rudé. ● Náš táta šel na houby, on tam asi zabloudí, nezabloudí, těště se on vám houby přinese. ● Vyletěl si pyšný drak, vyletěl až do oblak, z vysoka se dívá na svět, strašil by a neví jak. Rozhlíží se do všech stran, náhle spatřil hejno vran, ale vrány se mu smály, že je ještě malý pán. Vlaštovičko Vlaštovičko leť, už je na tě čas, listí žloutne, poletuje, po strništi vítr duje, (: bude brzy mráz:) Jak chodí liška – J. Balík Tichoučké jsou kroky lišky za soumraku v lese. Jako chmýří pampelišky když se vzduchem nese. Jako chmýří pampelišky jako křídlo ptáka. Takhle tiše chodí lišky když se večer smráká.   ● První zralá švestka v sadě první mrazík na zahradě první ocún u lesíčka první výstřel na zajíčka první žluté listí v trávě to k nám přišel podzim právě. Jablíčko, jablíčko Kulaté jak sluníčko, Sladké jako med. Puso, sněz ho hned! Jabloň Stojí jabloň zelená, má jablíčka červená, červená voňavá, v listí schovaná. Chodí kolem Anička,hledá zralá jablíčka, vyskočí, poskočí, utrhne to nejhezčí. Třeseme je do trávy, jablíčka se kutálí, hledáme, hledáme, jablíčka si sbíráme. Ref: Dokola, dokola jablíčka už dozrála, dokola,dokola, tralalalala.   ● Jablůňka stála maličká A měla děti - Jablíčka Jedno se větvičky pustilo a do trávy se skulilo. Tráva má měkký klín, Jablíčko spadlo jak do peřin.    ● Foukej foukej větříčku, shoď mi jednu hruštičku, shoď mi jednu nebo dvě budou sladké obě dvě.   ● Veverka, čiperka sedí v rudém kožíšku louská si jadérka ze šišek a oříšků skoč veverko skoč s námi se zatoč. Na září Na září, na září, těšili se sadaři. Když se hodně natěšili, holé stromy po nich zbyly.    Září V září, v září slunce září, podzim bude v kalendáři, žlutou barví topoly, děti jdou zas do školy, ať se jim tam dobře daří V září, v září slunce září, podzim bude v kalendáři, draky zas pustíme, jablíčka si sklidíme, všichni už se moc těšíme. Listopad Vítr přišel ? všechno listí padá létá létá mezi stromy, poletuje mezi domy. Stromy spolu závodí, kdo je nejdál odhodí. Tenké,  tlusté, kulaté. Cesty jsou zaváté. Podzimní výlet Fouká vítr, to je dobrá zpráva, dráček na nás pentlemi už mává, čím dál víc ho velká výše láká, rád by vzlétl vzhůru, až nad oblaka. Je to krása vidět z nebe svět, kde kdo mu to může závidět. My ti dráčku přejem hezký let, jen ať se nám brzy zase vrátíš zpět. Já mám jabloňku Já mám jabloňku, já na ni vlezu. Jen jednou zatřesu, hned zase slezu.   Jsou na ní jablíčka pěkně červený, já si jich natrhám pro potěšení. Bylinky Ostružiny, šípky, trnky, jeřabiny, bezinky,  načešu jich plné hrnky,  navrch přidám brusinky.    Odvar z máty peprné, kdo má zdraví chatrné,  ať navštíví se mnou, já řku,  moudrou bábu kořenářku! Podzim Na mezi usnul slunce stín, přikryl se vůní kopretin.  Šípek už přestal zimou píchat   i křeček začal trochu kýchat.      Vítr vzal housle pod bradu,   začal hrát svoji baladu o tom, že léto končí.  Nedočkavá jablíčka Dvě jablíčka zelená houpala se na větvi, fňukala, kňourala, kdy už budem červená? Sluníčko je pohladilo,  řeklo, to chce čas. Pěkně zrajte, nekňourajte, nemám jenom vás. BOUŘKA Malé ruce tleskly tlesk, tlesknou vpředu, tlesknou vzadu, stejně rychle jako blesk. A pak dupne jedna nožka, jako kdyby přišla bouřka. Po bouřce pak jistě záhy, přijde z oblak deštík vlahý. Zas svítí slunko jasně, bude venku opět krásně. (Paže skrčené, tleskání do dlaní před sebou. Paže napnuté, tleskání do dlaní střídavě před sebou a za sebou. Poskok, nebo více poskoků, výpon, vzpažit, pozvolna z výponu do dřepu. Ze vzpažení do předpažení - napodobit prsty déšť. Upažit, dlaně dolů, otáčení na místě.) Míč Čí jsi, míči? Teď už ničí, teď jsem všech, jako motýl, jako vítr ve vlasech. Svatý Martin Svatý Martin na svém koni jede cestou mrazivou. U cesty se stařec choulí: „Obdaruj mě almužnou!“ „Co ti dám, můj bratře milý? Oč se s tebou rozdělím?“ Martin mečem plášť svůj půlí,: „Vezmi, kéž tě potěším.                                                                                                                                                                                         Michael Oblakem, bouří chci odvážně jít, mlhám i strachu se chci postavit. I v tísnivém chladu se k slunci chci znát. Vždyť v slunci je síla draka překonat. Jen sluneční rytíř může nás vést po cestách země i uprostřed hvězd, svým třpytivým mečem svou sílu nám dát, tmu, zlobu dračí pozutínat. Rytíř Až budu velký, velký jako svět, stanu se rytířem chrabrým na pohled. Až budu hrdina silný jako býk, zabiju draka, co v lese ruší klid. A země a měsíc zas budou mé a všechny hvězdy nádherné. Paprsků slunce zlatý svit mou hlavu přijde ozdobit. Podzim V doubravě zlátnou jasany, pavouk tam sítě souká, čmeláci, ti jsou samý spěch, sbírají šťávu na květech, než uvadne jim louka. +++ Oře, oře Jan, přiletělo k němu devět vran – první praví: „Dobře oře.“ Druhá praví: „Nedobře oře.“ atd. +++ Listopade, listopade,♪♪♪♪/♪♪♫/ٳ už ti mlha slunce krade,♪♪♪♪/♪♪♫/ٳ poslední list plachtí k zemi ♪♪♪♪/♪♪♪♪/ mráz přijíždí se saněmi,♪♪♪♪/♪♪♪♪ listopade, listopade. ,♪♪♪♪/♪♪♫/ٳ +++ Jablíčko, loupej se mi! Jadérka dáme zemi, stopku trávě, vůni větříčku, slupku zoubkům, zbytek jazýčku! +++ Ježku, ježku pod jabloní, jablíčka tak krásně voní... Natrhej si, když je rád. U nás nebudeš mít hlad. +++ Podívejme, šneček něčí v malém domku tady brečí. Po tvářičkách slzy mydlí, zapomněl, kde máma bydlí. „Čí jsi, šnečku?“ „Maminčinej.“ „Jak ti říká?“ „Kluku línej.“ „Jak vypadá?“ „Jako táta.  Je taková šnekovatá.“ „Kam jsi šel?“ „Tam a zpátky.“ „Odkud lezeš?“ „Ze zahrádky.“ „Cos tam viděl?“ „Čtyři ježky.“ „Co ti řekli?“ „Neplač, šnečku!“ „A co ty?“ „Zalezl jsem do domečku.“ A zas pláče a zas brečí, je moc malej, škoda řečí. Však už k němu máma leze, na zádech mu něco veze. +++ Už je podzim, hnědá hlína lepí se nám na paty a z modrého nebe zbylo jenom Hance na šaty. Draku, hledej mezi mraky ještě kousek plátýnka, ať si může modrou sukni ušít taky maminka. +++ U naší babičky stoupáme na špičky, trháme jablíčka, trháme hruštičky a pak je sníme, u babičky smíme. Bouřka Vzal si Mrak černý frak pozval paní Bouřku na taneček na kopeček točili se v kroužku. Tančili, rejdili až to v nebi hřmělo setmělo se, blýskalo se potom zapršelo. Broučci dobrou noc Zalezli broučci do kapradí a spí už ve své postýlce. Jen jeden ještě trávou pádí ve strakaté noční košilce. Zima mu fouká na kolínka, v dešti se může utopit. Kampak běží? – pro polínka, aby si mohl zatopit. Hle teď už také kamarádi, malému běží na pomoc. Brzy jde dým až nad kapradí. Někdo tam šeptá : „Dobrou noc“. Tažní ptáci Odletěli, už tu nejsou, copak asi vidí cestou? Opustili sady, háje, odletěli v jižní kraje. Odletěli na čas krátký, na jaře se vrátí zpátky. +++ Padá na zem suché listí, stromy půjdou brzy spát. Každý přece snadno zjistí, že už nastal listopad. +++ Bílá jako mléko je, tichem všechno přikryje a v tom bílém pytli ticha všechno smíchá – věci domy, stromy, lidi; nikdo pro ni nevidí. Žáček Draku, ty jsi vážně drak? Hudry, hudry, je to tak. A máš zuby dračí? Mám dva a to mi stačí. A co s těmi zuby jíš? Princezen mám plnou spíž. I ty lháři – každý to ví, že jsi jenom papírový! +++ Jabloň v létě dává plody, na podzim pak listí shodí. Celou zimu drží půst, na jaře se učí růst. +++ Vyletěl si pyšný drak, vyletěl si do oblak, zvysoka se na zem dívá, strašil by a neví jak.   Rozhlíží se do všech stran, při tom hrozí hejnu vran, ale vrány se mu smály, že je ještě malý pán.   Do šíře i do dáli, nikde se ho nebáli, a ty zuby papírové, všichni se jim vysmáli. +++ Listopad se mlhou šatí. Nejdřív listy buků zlatí, potom v celém okolí všechny stromy oholí. Jak se pozná podzim? Když je země obuta do hněda a do žluta, listí zvolna opadává, vlaštovka nám křídly mává, vítr se opírá o vrátka, k spánku se ukládá zahrádka. +++ Podzime, odkud přicházíš? Za zchladlým sluncem je má skrýš, z dešťových kapek lože mám, někdy se mlhou přikrývám.   Podzime, jsi-li bohatý? Zlata a mědi mám po paty. A jestli chcete, celý klín vsypu vám šperků z jeřabin. +++ Padá na zem suché listí, stromy půjdou brzy spát. Každý proto snadno zjistí, že už nastal listopad.. +++ Na mezi zjara panna stála růžovým šatem se odívala slunce ji hladilo celé dny, až zvadl závoj poslední Přešlo léto, podzim tu je, ze strniště vítr duje. Slunce pannu zahřívá, rudým šatem odívá. +++ Padá listí, teplo se ztrácí, síla se vrací ke kořenům.