Mění používání digitálních nástrojů náš mozek?

Baví mě ta situace, když na jedné straně chodím na přednášky a cvičení, které mají zaměření na práci s igitálníi technologiemi...a na druhé straně jsem na přdnáškách, kde se řeší škodlivost jejich používání. :D 

Každá parta má svá data a své závěry. Pro mě z toho kouká závěr, že zlatá střední cesta, oba extrémy jsou špatně a nejsou cílem. Lidi, kteří neumí odložit mobil ani na pivu s kámošema i ti, kteří se pokřežují, jen co slyší přívlastek digtální.

Celkem správné rozhodnutí. Stručně řešeno, je třeba mít ty přístroje pod kontrolou - dokázat je maximálně využít, ne naopak. Nenechat se ovlivňovat. Ono to není moc jednoduché, a tak se mnozí uchylují ke snadným řešením.

Také to tak vidím - proto třeba nemyslím, že je rozumný striktní zákaz mobilů ve škole namísto toho, aby se žákům nabízely alternativní činnosti a zároveň se jim ukázaly užitečné možnosti využití digitálních technologií pro další sebevzdělávání nebo další přínosy v běžném životě. Základní informace o bezpečném používání a možných nebezpečích nevyjímaje. Volání, ve stylu "Zakažte nám to! Vždyť my si pak spolu o přestávkách ani nepovídáme!", co jsem zaznamenal uváděné v diskuzích dokonce od některých žáků, mi přijde jako rezignace na nácvik výše zmíněné sebekontroly. Takže jsem také pro ten "zlatý střed" - určitá pravidla, kdy technologie odložit - ano, ale zároveň je co nejvíce vhodně využívat.

K otázce uvedené v titulku k tomuto článku viz též rozhovor s neurologem MUDr. Martinem Janem Stránským v Lidových novinách ze 16.2.2019 ( str.11): Mobily připravují mozek o humanitu.

S panem doktorem Stránským jsem měl to potěšení probrat problematiku osobně. Používá většinou stejné výsledky výzkumů, jaké jsou citovány v mé studii:
Proč mobily ve škole zakazovat.
Výsledky si upravuje tak, aby vyhovovaly zákazům. Měl jsem ten dojem, že pochopil, že jen nahrává zapřisáhlým odpůrcům technologií, kteří by je nejraději smetli z povchu země. To by bylo hezké! Vzhledem k tomu, že to nejde, je naší povinnosti (teď myslím též učitelů), naučit děti s těmi jejich mobily pracovat tak, aby je to obohacovalo, ne naopak.

Ad Bořivoj Brdička: \"....je naší povinnosti (teď myslím též učitelů), naučit děti s těmi jejich mobily pracovat tak, aby je to obohacovalo, ne naopak.\" Pane doktore, v této obecné rovině s tím nelze než souhlasit. Zásadním problémem zřejmě bude, jak toho konkrétně a efektivně u dětí dosahovat. Navíc, děti velmi intenzívně užívají mobily i mimo školu či rodinu. A tam pak, potenciálně rizikové použití mobilů dětmi, můžeme jen stěží nějak konkrétně ovlivnit.

Vím, že chci moc! Ale jsem přesvědčen, že je naší povinností se snažit ovlivnit i to, co děti dělají mimo školu a rodinu - tedy v informálním vzdělávacím prostředí. Přijde vám to možná hodně obtížné, ale dostanou-li smysluplný úkol, funguje to. Řekl bych, že od určitého věku lze působit i na jejich chápání rizik nadměrného kontaktu. Výsledky zkoumání vlastností generace Z tomu nasvědčují.
Nesmíme hned \"házet flintu do žita\"!