Standardy kolem digitálního vzdělávání

Standardy jsou užitečná věc a je dobře že existují a že vznikají. Avšak vidím tu pár zádrhelů. Třeba "standard konektivity" - je dobře, že měří alespoň něco, ale obávám se, že o schopnosti (či jak to nazvat) jednotlivého studenta připojit se ve škole na Internet nebo do interní sítě vypovídá pramálo. A napadá mě pár dalších záležitostí, které by stálo za to měřit a výsledky publikovat. Něco, co by škola měla garantovat a s čím by učitelé mohli počítat a případně reklamovat, pokud to některá škola nedodrží.

Na druhé straně je nejasná otázka sankcí. Pokud bude standardů více a pokud budou "pokrývat" důležitá kriteria a aspekty činnosti na síti, bude to dobře. Ale pokud škola některý standard nedodrží - co pak? Jediná existující sankce je, že škola přijde o peníze. Který učitel by chtěl něco takového? Takže bude řešit dilema: Má nad nedodržovaným standardem pokrčit rameny nebo má školu "prásknout" a tím ji připravit o peníze?

Ve stanovování standardů spatřuji především jejich "formativní" charakter. Umožňují zjistit, co je považováno za vhodné/běžné a v některých případech tak umožňují plánovat, kterým směrem je potřeba se dále vyvíjet. Ve vyspělých zemích bývá ve vzdělávání zvykem, že pokud některá škola nějaké stanovené standardy nenaplňuje, nadřízený orgán se jí snaží pomoci. Takovou kulturu podpory si musíme vybudovat.

Přeložím-li si to do mého jazyka: 1) České standardy jsou záměrně vytvářeny tak, aby z nich nic, ale opravdu NIC nevyplývalo. 2) Česko není vyspělá země (a tento postoj nesdílím).

Chce-li někdo zjistit, co je považováno za vhodné, nemusí kvůli tomu řešit standardy. Stačí se ZEPTAT. Například učitelů, kteří se o tu problematiku zajímají.

Napadá vás, pane Neumajere, nějaký příklad té kulturně podpůrné pomoci nadřízeného orgánu, který by pro učitele oné postižené školy nebyl trestem a/nebo nehoráznou buzerací?

Z pohledu ministerstva je snaha o standardizaci celkem pochopitelná. Rozdíly mezi školami se zvětšují a možnost přímého řízení je, díky decentralizaci, omezená. Standardy mohou sloužit k ověřování dosažených kompetencí - nejen žáků ale, jak vidno, i učitelů. V našem případě je něco takového nepřijatelné, a tak slouží jen jako inspirace. Podaří-li se někomu mě přesvědčit, že jsou tyto dokumenty zbytečné, protože většina našich učitelů dosahuje nejvyšších příček kompetencí, budu nadšen. Říkáte-li jen, že ten, kdo chce, se na tu úroveň může dostat i bez standardů, budu souhlasit. Rozhodně to ale neznamená, že je standard zbytečný. Vyvolává totiž alespoň nepřímý tlak na ty, kteří jsou přesvědčení, že tyto schopnosti k výkonu svého povolání nepotřebují. Opravdu nevím, jak jinak změnit onen trend prohlubování rozdílů.

Napadá vás, pane Neumajere, nějaký příklad té kulturně podpůrné pomoci nadřízeného orgánu, který by pro učitele oné postižené školy nebyl trestem a/nebo nehoráznou buzerací?

Pomoc může mít různé podoby. Například se začíná pomocí v oblasti vzdělávání vedoucích pracovníků, tedy ředitelů. Takové vzdělávání může být zaměřeno na konkrétní oblast, ve které má škola problémy. Snaží se, aby ředitelé chápali, proč je daná oblast pro děti a společnost důležitá a jak ji ve škole organizovat a podporovat. Nebo může být zaměřeno na vůdcovství (leadership). Ředitel dovede pracovat s ostatními spolupracovníky ze školy více participativně, méně direktivně, zapojuje je více do rozhodování a přijímání zodpovědnosti.

Pomoc nemusí přicházet pouze od „nadřízené“ organizace, ale třeba od asociací. Cílem vyspělých států je právě to, aby nebyla pozice zřizovatele vnímána tak negativně, jak to vnímáte vy (buzerace). Tedy, aby všichni táhli za stejný provaz, který ve svém důsledku pomáhá dětem. Asi to zní dost naivně, ale včera jsem se z takového zahraničí vrátil a přesně o toto se tam snaží. Takže to jde, ale je to o práci s lidmi. V této oblasti máme značné problémy, dokonce bych řekl, že v naší struktuře vzdělávacího systému chybí střední článek, který by tuto podporu systémově zajišťoval.

UNESCO se pokouší vytvořit všeobecný standard digitální gramotnosti, který má být ještě obecnější než DIGCOMP:
A Global Framework to Measure Digital Literacy

MŠMT aktuálně zveřejnilo nový Standard studia ICT metodiků včetně samostatného doporučení k jeho pojetí.