Jak na Strategii digitálního vzdělávání?

Tyhlety Standardy ISTE, které cituje PU21, jsou nějaké podezřelé! Že prý "přizpůsobují výukové aktivity tak, aby vyhovovaly různým stylům učení" ! Cožpak autoři nevědí, že podle všech nejodbornějších dobrozdání rvp.cz, jakož i podle jednomyslného názoru koryfejů i trollů rvp.cz žádné styly učení neexistují?

Chápu-li pana Brdičku správně (což zpravidla nechápu), zaměřil se na zkoumání, co by měl učitel pracující s technologiemi umět. A ne jeden učitel, ale rovnou všichni učitelé. A tváří se, jako že on to ví. A ne-li on, tedy to dobře vědí dávní mistři, kteří na ono téma publikovali.

Na rozdíl od pana Brdičky se nedomnívám, že kdo chce cestovat vlakem, měl by si nejdříve obstarat papíry strojvůdce. Nedomnívám se, že vybavování českých škol spolehlivými sítěmi (do kterých se může připojit libovolné zařízení a libovolný uživatel), použitelnými servery, rozsáhlým webovým prostorem a použitelnými programy, by mělo čekat, až budou všichni učitelé podrobeni jakémusi státnímu školení a státním úředníkem shledáni způsobilými.

Pokud digitální stratégové chtějí pomoci "digitální transformaci", měli by na věc jít z opačné strany - ze strany nabídky. Tlačit na školy, aby školní sítě existovaly, fungovaly a sloužily uživatelům. Jakož i další školní zařízení. Aby programy, které učitelé používají (nebo dokonce musí používat!) nebyly tak zoufale pitomé. Aby studenti, chtějí-li programovat, snadno mohli.

Odpovídat panu Kocourkovi je zbytečné. Takže pro ostatní:

Nikdy jsme netvrdili, že učební styly neexistují, jen to, že jim často přikládáme větší význam, než si zaslouží (Willingham - "Děti jsou si při učení daleko víc podobné, než se liší".

Skutečnost, že nestačí v roli učitele nasednout do vlaku a nechat se vést, považuji za prokázanou. Nejjednodušeji to ukázal již projekt ACOT v roce 1994, který odhalil potřebu vcítění do možností, které technologie ve vzdělávání přinášejí - Difuze technologií ve škole 21. století. Jeho nedostatek má zásadní dopad na výsledky. Zatím to vypadá, že čím více jsou ve školách technologie používány, tím horších výsledků žáci dosahují!

S posledním odstavcem pana Kocourka zcela souhlasím. Snad mi dáte právo přenechat nabídku služeb školám někomu jinému. Je jich docela dost.

Ad Bořivoj Brdička: \"Odpovídat panu Kocourkovi je zbytečné.\" V tom s Vámi souhlasím. 

Pane Koucourku, sice se zpožděním, ale přesto ...

SDV obsahuje opatření "Budování a obnova digitální vzdělávací infrastruktury". Takže stratégové určitě myslí i na tuto oblast "strategické nutnosti".

Otázkou po více jak třech letech od schválení SDV je, nakolik to "stát myslí upřímně". A jedna věc jsou dráty a druhá je člověk, který umí a chce se o ty dráty starat. A ti také něco stojí...
Koneckonců v dnešní slavný GDPR den se na školách projevuje, kde tomu rozuměli již od roku 2000 (101/2000 Sb.) a kde se probouzejí a schovávají svou nízkou digitální gramotnost za "evropskou buzeraci".

V každém případě, bude-li alespoň na základní úrovni digitálně kompetentní učitel, bude vyžadovat funční digitální prostředí. Nebude-li, pak mu vlastně bude vyhovovat, že "to zase nejede".

Nebylo mi příliš jasné mocenské postavení digitálních stratégů, a existuje-li možnost, že se stratégové cítí zrazeni státem, který samozřejmě nic užitečného nemyslí vážně, jsem ve tmě ještě více.

Dráty by byly jedna věc a schopný správce sítě by byl druhá věc v situaci, kdyby to řadový učitel či student mohl nějak ovlivnit. Opravte mne pokud se mýlím, ale existují školy, kde datová síť je jakýsi tajemný deus-ex-machina, na jejíž existenci, fungování a vlastnosti (např. spolehlivost) nemají řadoví smrtelníci žádný, ale opravdu žádný vliv. I nechápu, proč by ony řadové smrtelníky mělo zajímat, zda existují či neexistují a fungují či nefungují nějaké dráty, případně schopný správce sítě. Prostě chtějí službu, kterou by jim škola samozřejmě měla poskytovat, a proč by je mělo zajímat, jak to ta škola udělá?

V této souvislosti promiňte (řečnickou) otázku: Jakým způsobem se \"vyžaduje funční digitální prostředí\", zejména z pozice řadového učitele na škole, kde vedení tuto problematiku vůbec nechápe?

A jedna zcela neřečnická otázka na vás: Proč by měl \"digitálně kompetentní učitel\" ono funkční digitální prostředí vyžadovat více nebo silněji nebo naléhavěji (nebo čert-ví-co) nežli učitel digitálně nekompetentní? Připadá mi, že se tu stavíte do pozice, kterou výše vytýkám panu Brdičkovi - že od běžného uživatele vyžadujete vyšší (nežli uživatelskou) kvalifikaci.

Přeci, chci-li cestovat vlakem, nepotřebuji kvalifikaci strojvůdce, abych poznal, že vlak má zpoždění, že toalety jsou špinavé a že dveře nejdou zavřít. A proč by mi jako ne-strojvůdci tento stav měl \"vlastně vyhovovat\" více nežli strojvůdci?

A zcela off topic: Nevím, jak vy měříte digitální gramotnost. Odhaduji, že po čtyřiceti letech v branži jakous takous mám (ač se mi ten termín \"digitální gramotnost\" hnusí). A vidíte, i tak mi GDPR připadá jako hvězdná ukázka EUropské buzerace.

Tak mi nezbývá nic jiného, než tu kocourkovskou analogii o vlaku trochu rozebrat. Máme různé vlaky a bavíme se o cestujících. Co vše musí umět strojvedoucí je mimo náš obzor. Potíž je v tom, že pan Kocourek je přesvědčen, že ví, kam chce jet. Možná by nejraději vyrazil posázavským expresem na Ztracenku, ale my říkáme, že to není dobrý nápad. Snažíme se vysvětlit všem, že se mají snažit jet pendolinem (nebo rovnou letět) do světa. Závěr je jednoduchý, musíte si vybrat, kam pojedete!

Bravo pan Brdička! Hřebík trefen přesně na hlavičku! Ano, potíž opravdu je v tom, že pan Kocourek je přesvědčen, že ví, kam chce jet. A nejen on. Každý svéprávný cestující je přesvědčen, že ví, kam chce jet.

A do toho přichází klub Dopravních Směrovačů s pokřikem, že jenom oni vědí, kam by cestující měli jet. Dopravní Směrovači - přesvědčeni, že jenom oni znají tu správnou destinaci - se snaží vysvětlit cestujícím, čím a kam mají jet.

A zde přetrvává různice mezi mnou a panem Brdičkou. Pan Brdička tvrdí, že vysvětluje cestujícím, že se mají snažit jet pendolinem do světa. Tedy existujícím, známým, spolehlivým dopravním prostředkem. Chcete někdo jet pendolinem do Vídně? Nahlédnete do jízdního řádu, zarezervujete jízdenku, zaplatíte a jedete. V 04:49 nastoupíte v Praze a za 4 hodiny jste ve Vídni. Naprostá jistota. Koleje tam vedou, troleje jsou natažené, podél trasy stojí nádraží.

Jenže mně se zdá, že pan Brdička cestující přesvědčuje, ne aby jeli pendolinem, ale aby letěli na létajícím koberci do Shangri La. Tedy aby použili dopravní prostředek, jehož existence je nezaručená, a stanovili si destinaci, jejíž poloha (případně jejíž existence) není nikomu známá.

Očekávám, že pokud Dopravní Směrovači vytrvají ve svém vysvětlovacím a přesvědčovacím úsilí, budou cestujícími považováni za šašky. Pokud v přesvědčování vytrvají i pak, budou považováni za škůdce. Pan Brdička zmínil cestu na Ztracenku a to je cosi, co bych Dopravním Směrovačům doporučil jako přiměřeně skromný cíl pro začátek. Ať zkusí zorganizovat tu Ztracenku. Ale tak, aby ráno ten vlak na nádraží opravdu stál, aby vyjel podle jízdního řádu a aby včas dojel do cíle. Ne aby cestující museli vystoupit a tlačit, ne aby někdo z pasažérů musel zaskakovat za topiče, který nedostal zaplaceno.

Pokud vím, zatím nic takového nezorganizovali.

Nikomu neradím, kam přesně má jet. Řekl bych, že je to na něm. Létající koberec je skvělý tip - na něm se dá jistě doletět nejdále. I Ztracenka může pro někoho být docela přijatelný cíl, já osobně se vydám nejspíše do Prčic. Možná bychom tam mohli jít s panem Kocourkem společně.

Pane Kocourku,

snažil jsem se reagovat na Vaše sdělení z posledního odstavce. Navíc jsem žil v domnění, že jen z trochu jiného úhlu podporuji Vaše tvrzení.

Pokud ale chcete rozpitvávat mé komentáře a hledat další "chyby a nedostatky", pak takovou komunikaci považuji za mrhání časem.