Příručka BYOD o možnostech využití mobilních zařízení žáků

Geniální tah Spolku bojovníků proti BYOD, přejmenovat se na \"Dům zahraniční spolupráce\" a příručku \"Jak BYOD vyhnat učitelům z hlavy a jak studenty nadlouho znechutit\" hustit do škol pod krycím názvem \"o možnostech využití mobilních zařízení žáků pro výuku a učení\". Sice to není původní - podobně bojovali čeští zákonodárci např. proti Kužílkovu zákonu o svobodném přístupu k informacím - ale určitě to bude účinné.

Víme, že rodiny nakupují pro žáky - pro svoje potomky - mobilní zařízení častěji, než by je nakupovala škola. Lze předpokládat, že rodiny také nakupují zařízení kvalitnější a hlavně jiná, než by kupovala škola. Základní vlastnost BYOD je rozmanitost. Takže zde je třeba zaútočit, chceme-li BYOD znemožnit. Je nutné řešit otázku rovného přístupu. Škola na to sice nemá, ale bude \"zajištovat vhodná mobilní zařízení pro ty žáky, jejichž rodiny si nákup nemohou dovolit\". A jaký je rozdíl mezi \"nemůže dovolit\" a \"nechce investovat do vzdělání\"? Já to nepoznám, ale autor příručky jistě ano.

Kdyby ani to BYOD neznemožnilo, pojďme řešit, kdo bude zodpovědný za instalaci aplikací. A kdyby se přece jenom povedlo překonat i tyto překážky, přikážeme všem studentům jednotné zařízení.

Kdybych byl učitelem na škole, jejíž vedení bere tuto příručku vážně, nebo dokonce se příručkou chce řídit, uchýlil bych se do hluboké konspirace. Princip BYOD? Nic takového používat nechci. Že studenti používají nějaká svoje zařízení? Opravdu? Nic takového jsem neviděl. Zatloukat, zatloukat, zatloukat.