Deset klíčových objevů o učení

Velmi zajímavý článek.

Když se tedy některý jedinec dobře učí z knih a někdo jiný k učení potřebuje sociální prostředí (viz bod 8), nejsou to odlišné Learning Styles, protože žádné Learning Styles přece neexistují (viz bod 6).

Akorát není jasné, proč se tím Amanda Moritz-Saladino vůbec zabývá, když přece "výzkumy ukazují, že studenti dosahují rovnocenné úrovně bez ohledu na to, jakou formu učení zvolí". S knihama nebo bez knih, se sociálním prostředím nebo bez něj.

Stejně je ta věda úžasná ...

Řekl bych, že tentokrát nás pan Kocourek dostal. Děkujeme! Já sám si to vykládám tak, že při učení z knih (učebnic) jen někteří jedinci nepotřebují sociální podporu (šprti). Učební styl je pořád stejný - studium učebnice. Tento postup je ale již na ústupu.

Ad E Kocourek: A co jsou to vlastně ony "learning styles" (učební styly či styly učení)? S tímto pojmem je spojováno takové množství různých interpretací a výkladů (často protichůdných), že to může být vlastně cokoli nebo jen prázdný termín. Vedle termínu "learning style" se můžeme setkat i s termíny "cognitive style", "conative style", "thinking style" apod. Není často jasné, zda tyto termíny mají stejný význam či rozdílný význam jako "learning style". Bohužel není zde prostor na to rozebrat všechny možné interpretace všech těchto pojmů a je nutno odkázat na literární zdroje.

Ad Bořivoj Brdička: Jsou učení z knih či jeho sociální podpora styly učení nebo jsou to jen prostředky učení?

Opravdu zde není prostor rozebírat všechny možné čertvíco. A já se nyní nemíním pouštět za panem Maršákem do minového pole rozporuplné terminologie. Ale kdyby někdo chtěl zjistit, co to jsou styly učení, poradím:

Nechte se najmout na pozici organizátora vysoce specializovaných kurzů pro malé skupinky silně motivovaných (a mastně platících) zkušených odborníků středního věku (kteří se potřebují naučit něco hodně důležitého, a rychle). Ti vám to vysvětlí.

Díky za radu (bohužel ne nad zlato). Ale v těchto různých kurzech mně asi oni zkušení odborníci dají různá vysvětlení, z nichž mnohá si budou i protiřečit. A co je vlastně styl učení se tam stejně nedozvím, jako jsem se to nedozvěděl od Vás.

Mimochodem, musím uznat, že Vaše metoda jak se vyhnout odpovědi na moji otázku, je "originální": prostě mně neodpovědět a odkázat mně s mojí otázkou na anonymní odborníky. Podle hesla: ptejte se mne na co chcete, já vám odpovím také co chci.

Za mě: kniha (učebnice)=prostředek, čtení=styl.

A kolik stylů vedle čtení ještě kniha nabízí?

Asi tak nekonečně mnoho (alef nula). Ale netvrdím, že úplně každý z nich by si někdo vybral a používal.

Naznačím pár z nich, které tak či onak pracují s knihami a které (by) si někdo určitě vybral:

- relevantní (jednu) knihu si půjčit, v omezeném čase ji prostudovat a pak ji vrátit;

- relevantní (jednu) knihu si koupit a dlouhodobě ji mít při ruce (k okamžitému použití);

- relevantní (jednu) knihu si koupit a založit ji do knihovny (pro případ nouze);

Předchozí lze modifikovat následujícími:

- omezit se na jedinou relevantní knihu;

- prostudovat všechny relevantní knihy;

- z prostudované knihy pořídit odkazy (na stránky?) do osobní odkazové DB;

- z prostudované knihy pořídit faktické údaje do osobní faktografické DB.

Speciálně pro pana Sotoláře: nejsem si jistý, zda správně chápu váš dotaz. Ale z předchozího je zřejmé, co ještě (kromě čtení) se dá s knihou dělat. Lze ji vlastnit (a třeba ani nečíst).

Podívejme, co všechno je u pana Kocourka stylem učení!!!

Ad Bořivoj Brdička: "Podívejme, co všechno je u pana Kocourka stylem učení!!!" Zdá se, že všechno, neboli cokoli.