Metodická inspirace: aktérský pohled ve výuce dějepisu

K aktérskému pohledu: hodně pro to už dávno dělá Zuzana Loubet del Bayle ve svém blogu. K chybám, o kterých mluvíte ve webináři (nácvik balení batohů do transportu v hodinách dějepisu) jsem napsal komentář a ještě pár podobných příkladů bych mohl uvést. Ale jsou i jiné chyby, které děláte. Jako žurnalista jsem se např. naučil rozlišovat mezi zprávou a komentářem -- Vy neděláte rozdíl mezi autentickým obrázkem z Terezína a politickou satirou (byť dobovou). A pořád je tady ten problém, na který jsem narazil v komentáři: to, že člověk něco pochopí, vůbec neznamená, že se nemýlí. Daleko cennější než odpovědi jsou otázky. A pochopit, že nechápu.

Když jsem se já učil ve škole dějepis, tak nám jasně vysvětlili: v dějinách hledáme zákonitosti společenského pokroku, abychom jich dokázali využít ku prospěchu lidstva (tj. k budování spravedlivého komunistického společenského řádu). Dnes se v RVP nic nepíše ani o pokroku, ani o komunismu. OK. Ale proč se tedy máme učit dějepis? Co to je dějepis? Co je předmětem zkoumání dějepisu? Písemné prameny? (jenom ty objektivní jako např. rozsudky, smlouvy a nebo i ty tendenční jako např. záznamy v kronikách?) Vývoj lidstva? civilizace? kultury? (Není to totéž -- římská civilizace si podrobila Řecko, ale při tom řecká kultura ovládla Řím. A další chyba ve webináři: Římané byli barbaři a barbary zůstali, a ne že ne!) Jsou v dějepisu důležitější jména panovníků a data bitev, anebo technologické objevy, které změnily způsob života lidí? Odpovědi na tyto otázky nikde nenacházím, ani ve Wikipedii, ani v RVP. Všude jen samý mlhavý blábol a nesmysl.

Nehodnotím, jen upozorňuji na nesrovnalosti, možná jen nejasnosti, nicméně absence smyslu je v každém oboru nesrovnalost podstatná.