Vyjmenovaná slova po P a S

Upřímně lituji děti, které se na 1.stupni ZŠ musejí zabývat výše uvedeným textem. Silně mi připomíná jeden článek z čítanky 50.let, údajně z pera Klementa Gottwalda (Do školy jsem chodil velmi rád....). Jako recesi by ten text mohli vzít ti starší. Tu vyučovací hodinu bych chtěla vidět! Je úsměvné číst věty \" ...jde polní cestou ze školy domů....uvědomil si krásu přírody kolem sebe...\".  Závažnější je další fakt. Doporučuji vyhledat si výsledky výzkumů prof.Macurové. Zpracovala úroveň porozumění českým slovům u studentů gymnázií. I ti by si horko těžko poradili s výrazy \" zpytuje...pyká...rozčepýřený...pysk...klopýtl...do pýru...v postroji...zapýřil se\". Doporučit takový text pro práci s dětmi s diagnostikovanou dyslexií nebi dysgrafií je už úplně mimo jakékoli nejen odborné pedagogické pojetí.

Proč u takového textu - a pojetí výuky - vůbec plýtvat metodickými pokyny? Jsme na tom ve školách opravdu tak špatně?

Něco kladného na závěr: Vícekrát jsem doporučila pozornosti nejen učitelů Veselé diktáty Jiřího Dědečka (Albatros, 2002). Vzít z nich nějakou tu větu (včetně doplňujícího komentáře) - to je opravdu \"jiná káva\".

Paní Peutelschmiedová, z vašeho komentáře mi plyne poučení vyhledávat zajímavější texty, pravdou je, že jsem četla již zajímavější příběhy.

Co se týče výrazů: zpytuje, pyká, rozčepýřený, do pýru apod. - to mě váš názor překvapuje. Protože bohužel tato vyjmenovaná slova a jím příbuzná jsou v osnovách 3. třídy i vyšších ročníků. Naopak žáci s diagnozou dysortografie mají s jejich používáním obvykle největší potíže. A není divu, je to skutečně obtížné leckdy i pro dospělého. Neměla by pak otázka znít spíše tak: \"Je nutné, aby si žáci učili zpaměti vyjmenovaná slova,o kterých leckdy ani dospělý neví, co znamejí? A pak stejně pohořeli na tom, že nepoznají slovo příbuzné?\" Jde o to, žákům toto nelehké učivo nabídnout jinou formou. Bohužel z nezáživného nebo dokonce nepotřebného leckdy zábavné neuděláte ani při dobré vůli.