Zakážou školy i chytré hodinky?

"Z výše uvedeného vyplývá, že (...) mobilní zařízení (...) mohou být zneužita při testech či zkoušeních." -- Sorry, ale z výše uvedeného vyplývá, že mobilní zařízení mohou být "zneužita" pouze při hodně pitomých testech, testujících "schopnosti" na úrovni vyhledávání v telefonním seznamu. V případě rozumných testů, testujících žádoucí schopnosti studentů, mohou být mobilní zařízení pouze využita.

"Dle mého názoru by škola místo zákazů (...) měla hledat cestu, jak novou techniku, se kterou žáci přicházejí do styku, využít přímo ve výuce." -- V podstatě ano, ale škola by to neměla přehánět a mermomocí reagovat na úplně každý nesmysl, se kterým prodejci techologických hejblat přijdou. Snad se na škole najde osoba dostatečně vybavená zdravým rozumem a technologickým rozhledem, která dokáže odhadnout, na které výkřiky techniky reagovat netřeba. Interaktivní tabule, chytré hodinky - na smetiště dějin výpočetní techniky se toho vejde ...

"Opisování při testech je možné předejít například krátkým ústním zkoušením nebo sestavením testu tak, aby každý žák měl jiné zadání a odpovědi se neorientovaly na holá fakta, ale nutily k logickému uvažování." -- Ano, s opisováním při testech si každá škola a každý jednotlivý učitel snadno poradí. Ale jsem zvědav, jak si s ním poradí průkopníci moderních centrálně řízených testovacích postupů v CERMATu. Obávám se, že učitelé dozorující testy státních maturit si máknou. A třeba se ukáže, že ani při ztrojnásobení stráží a při maximálním nasazení se to stejně uhlídat nedá. Tak kdo ví, třeba ty chytré hodinky přece jen k něčemu budou ...

Děkujeme za případný komentář. Jsme rádi, můžeme-li rozumné učitele informovat o vlastnostech nových technologií. Je samozřejmě na nich, jak si s jejich nasazením poradí. I když i v této věci bychom rádi inspirovali.

Osobně si myslím, a myslím, že mi dáte za pravdu, že problém opisování je hlubší. Resp., kde se bere ona motivace opisovat? Pokud je žák rozhodnut opisovat, řekl bych, a již to bylo řečeno, že si cestu najde. Pokud samozřejmě nepůjde o situaci, kdy učitel zkouší žáka u tabule a předem mu odebral hodinky, brýle (co kdyby byly chytré), zbytek třídy pošle na chodbu, zkontroluje čistotu tabule a nástěnek v okolí, zatáhne žaluzie, zkontroluje, zda žák nemá sluchátka, atd. Osobně se snažím žáky motivovat k tomu, aby se nesnažili opisovat a to proto, že se tak nic nenaučí, nedokáží, co vlastně umí, a ani je nebude těšit úspěch tolik, jako když dosáhnou úspěchu "sportovní" cestou. Dále žáky ujišťuji, že si mohou test po dohodě napsat znovu a opravit. Učím mimo ICT i matematiku a žákům dovoluji užívat kalkulačku na jejich chytrých telefonech. Je mi jasné, že tam mohou mít nafocený sešit, nebo nafocené správné řešení od spolužáka. To už nekontroluji. Samozřejmě se po třídě projdu, ale, co se tím dá asi tak zjistit že :) Zkrátka stále se snažím žáky motivovat k tomu, že i když zde jsou možnosti, jak opisovat a podvádět, tak ať si vybírají možnost nepodvádět. Ojediněle se mi stane, že se žáci během písemky zeptají, zda by nemohli použít sešit. Většinou se pak dohodneme, ať ještě chvíli přemýšlejí a např. 5 min. před koncem písemky si mohou sešit otevřít. Souhlasím také s různou obtížností zadání. Každopádně jsem však proti zákazu technologií na školách. Ano, některé technologie jsou zbytečné, ale ty, které si žáci nosí, ať se snaží využívat správnou cestou. Vždyť realita je v tomto ohledu stejná. Také máme možnosti, jak v práci podvádět, ale využijeme jich, nebo ne?

Ad Miloš Kafka 26. 12. 2014 -- Začínáte opisováním, skočíte na "opisovat a podvádět" a skončíte u použití sešitu. To jsou tři hodně různé věci. Pokud student opíše od jiného studenta postup i s výslednými hodnotami, nejspíš tím žádné (žádoucí) schopnosti neprokáže. Ale tomu lze zabránit individualizací zadání (což je, předpokládám, v ICT i v matematice snadné). Pokud student od kolegy opíše jenom postup, a za konkrétní hodnoty si doplní ty svoje individuální, neprokázal tím právě to, že látce rozumí? A jak rozumět zákazu používat sešit? Jaká tajemství se ukrývají ve studentově sešitu? Vzorové postupy? A ono opravdu někomu jde o to, aby student nosil v hlavě iks postupů, které si může přečíst ve svém sešitu? Nebo jde o to, aby student identifikoval situaci a rozhodl, který postup na ni použít?

Zaujal mě nafocený sešit ve studentově chytrém telefonu. Pokusme se stopovat ty informace, které skončí nafocené (!!) v telefonu - jakpak a odkud se tam asi dostaly. (A prosím znalce, aby mě opravili, pokud se mýlím.) Student si ofotí svůj sešit (asi proto, že jinde se ty informace nevyskytují). Do toho sešitu si je vlastnoručně zapsal. Z hlavy asi ne, tak podle čeho? Podle učitelova diktátu? Nebo je student omaloval z tabule, kam je předtím zapsal učitel? Tak či tak se zdá, že informace pochází od učitele. A kde je vzal ten učitel? Na místě (u tabule v učebně plné studentů?) si je vymýšlí? Předpokládám, že nikoli - že učitel má svoji přednášku připravenou v písemné formě na trvalém mediu. A je-li tomu tak, nechápu, proč ji (tu svoji přednášku) studentům nezveřejní v nějaké rozumné formě. Tak, aby ji v těch chytrých telefonech měli ve formátu, který je úsporný, který umožňuje vyhledávání a připisování studentových vlastních poznámek.

Navíc, pokud předávání vědomostí opravdu probíhá výše popsaným způsobem, připadá mi, že všechny zúčastněné osoby provádí zcela zbytečné činnosti. Učitel píše na tabuli cosi, co už bylo dávno někam napsáno, a studenti si totéž opisují. Jiná situace by byla, kdyby studenti tupě neopisovali, ale vytvářeli si svoje vlastní poznámky, svůj vlastní komentář k učitelově přednášce. Ale pak bych vůbec nechápal, proč studentům bránit ty jejich vlastní poznámky používat.

Trochu odbočím. Znám učitele matemtiky, kteří tvrdí (či tvrdili), že přednášenou látku musí studentům malovat křídou na tabuli. Tohle nechápu a vrtá mi to hlavou. Zapamatují si studenti ne výsledný text (či výsledné obrazce), ale postup jakým ten text na tabuli vznikal? A co student, který ten den chyběl a má k dispozici jenom to, co si spolužáci zapsali? Je odsouzen dotyčnou látku nikdy nepochopit?

Pane Kocourek, máte obohacující úvahy, děkuji :)

Co se týče "nošení iks postupů v hlavě, když si je může přečíst": Myslím si, že ke správné identifikaci situace a správné volbě postupu je vhodné některé postupy znát. Nebo ne? Myslím si, že čím méně postupů žák zná, tím více možností má při volbě, což není vždy optimální.

Co se týče "Pokud student od kolegy opíše jenom postup, a za konkrétní hodnoty si doplní ty svoje individuální, neprokázal tím právě to, že látce rozumí": Myslím si, že ne. Např. v 1. ročníku maturitního oboru jsem se setkal při počítání přímé úměry s tím, že žáci měli ze ZŠ vědomosti: tohle se vynásobí s tímhle a vydělí tímhle. Když jsem se některých zeptal, co znamená, že tyto dvě čísla vydělí, tak nevěděli. To pro mě není příklad pochopení postupu, ačkoliv věděli, co s čím násobit a dělit a dopočítali se ke správnému výsledku.

Co se týče využívání telefonů pro úpravu předložených materiálů, myslim si, že nejsou příliš vhodné (po praktické stránce). Pro zápisky je dle mého nejlepší sešit. Umožňuje rychle a přehledně tvořit cokoliv. Ani na ntb nelze tak rychle vytvořit to, co rukou do sešitu. Proto snad to focení, ale chápu, že lze vše předložit již hotové v úspornější podobě. V tomto případě se ale velmi často setkávám s tím, že žáci nerozumí tomu, co je již někde jinde napsáno (a že toho např. o matematice je). Oni chtějí výklad, přiblížení, procvičení a myslím si, že mimo jiné od toho, zde máme učitele. Učitel může změnit výklad jakékoliv části postupu (upřesnit, na příkladech vysvětlit daný krok, ...), což např. na internetu nejspíš nepůjde tak rychle, zda vůbec. Samozřejmě, ani student, který do školy nechodí, není odsouzen k tomu, že látku nepochopí a stejně tak student, který do školy chodí ještě není předurčen k tomu, že látku pochopí.