Digitální demence z pohledu učitele IT

"Prvotní je však komunikace se spolužáky a přemýšlení nad zadanou problematikou, mluvený projev při hodnocení výsledků práce, praktická zkušenost." Ale k tomu vlastně žádnou technologii ani nepotřebujeme!

"takže je pouze na nás, zda žáky budeme v digitální demenci podporovat nebo se snažit o opak." Ne tak docela. Ani vyškolení, ani didakticky správní nemůžeme eliminovat všechny negativní důsledky používání technologií. Ty totiž nespočívajíí v nesprávném a nepoučeném používání, ale v samé podstatě užívání technologií. Opájet se představou, že se všichni vyškolíme (projdeme přeměnou na digitální domorodce) a bude vše vpořádku, je bohužel omyl.

"proto by se učitelé měli stát těmi, kteří žákům ukáží správnou cestu v používání médií, naučí je, jak s nimi pracovat, jak je v přiměřené míře používat." Můžeme, ba musíme žákům ukázat smysluplné využívání technologií, ale to v žádném případě neznamená, že je automaticky přestanou používat nesmysluplně. To je velmi naivní představa.

Tzv. Homo Sapiens Digital je člověk, který je schopen s využitím technologií dosáhnout vyšších cílů než ten nejdokonalojší člověk nedigitální. Trvám na tom, že když se vám podaří ukázat žákům cestu k rozumnému užívání technologií, zároveň eliminujete užití nevhodné. Je pak totiž schopen tyto nevhodné postupy rozpoznat a vyvarovat se jich.

Použijeme-li analogii Ing.Brdičky o domorodcích, doporučuji počítat s tím, že lokalit, ve kterých lze býti domorodcem, je vícero, a že rodilí obyvatelé Windousovic nebudou sdílet s rodáky z Unixova úplně všechny představy o rozumném využívání čehokoli.  Podobně, že "je nutné (...) pracovat ve skupinách", jsou nezvratně přesvědčeni pouze domorodci z vybraných lokalit, kdežto Marťani, kteří něco tuší o (systematických ?) rozdílech mezi výsledky kolektivního a individuálního bádání, v tomto ohledu zachovávají obezřetnost.

Nejspíš jde jen o kouzlo nechtěného, ale pasáž "jak proti digitální demenci mohou bojovat učitelé? Na školy se dostávají v hojné míře interaktivní tabule, tablety (nákup podpořen ministerstvem školství)" se mi velice líbí. Jenom dávám přednost zmíněnou demenci označovat jako nikoli digitální, ale jako demenci finanční.

Zaujalo mě tvrzení, že „U dětí a mladistvých dramaticky klesá vinou digitálních médií schopnost učení (...)“. Jsem značně skeptický ohledně postupů, jimiž výzkumy a zejména výzkumníci nalézají a prokazují vinu kohokoli a čehokoli. Ostatně, jsem značně skeptický vůči většině tvrzení a doporučení v tomto článku. Snad je to tím, že k četbě článků na RVP.CZ nejsem řádně vyškolený, ba dokonce v této disciplíně v současné době ani neprocházím školením. Mea culpa.

Pane Kocourku, proč jste skepttický k článku, v němž vás studentka PedF informuje o názoru Manfreda Spitzera? Správně máte být skeptický k tomuto názoru. A v tom se bez problémů shodneme. Vy ale, zdá se, nesouhlasíte i s naším vúči Spitzerovi vyhraněným závěrem. Myslím, že je třeba rozlišovat. Skoro to vypadá, že vlastně opět nesouhlasíte úplně se vším!

To mne, pane Brdičko, přeceňujete - těžko mohu nesouhlasit s výroky, jejichž smysl vůbec nechápu - např. "Z výzkumu je také patrné, že generační rozdíly v rodině, jsou jednou z příčin, jak k digitálním médiím jednotliví členové rodiny přistupují. Je zde diametrální rozdíl ve znalostech jednotlivých členů rodiny. Proto u některých dětí není vliv rodiny na využití technologií až takový, jak by bylo vhodné, neboť rodiče i prarodiče, médiím tolik nerozumí." Nedivil bych se, kdyby první dvě věty byly konstatování triviality - lidé jsou různé. A ten následek (snad je to následek předchozího, když to začíná "proto ...") mi připadá zmatečný - jsou podle autorky (nebo podle Spitzera?) technologie totéž co media? On někdo (autorka nebo Spizer?) ví, jaký vliv rodiny je ten "vhodný"?

Vy (vy sám osobně, vy a vaši studenti, PedF ?) máte nějaký vyhraněný názor na Spitzerova tvrzení? A tento váš vyhraněný názor se v článku někde vyskytuje? Odsud to vypadá, že článek vyjadřuje Spitzerovým blábolům (např. "Zatímco dříve lidé byli schopni nad problémy přemýšlet, hledat souvislosti, bádat, nadměrné používání digitálních médií toho člověka zbavuje, ztrácí souvislosti, chybí logické myšlení, vznikají závislosti na technologiích apod.") bezvýhradný souhlas.

V článku se tvrdí "Neustále narůstající tempo v objevování nových digitálních médií však každého, zejména děti, nutí se s těmito médii seznamovat, neboť to současný vývoj světa vyžaduje." Ten text pokračuje dále ve stejném mentorském duchu a zdá se, že studentům PedF sebevědomí nechybí. Ale k rozboru mi postačí tehle kousek. Takže - vy tam na PedF víte, co současný vývoj světa vyžaduje a co nevyžaduje? A tahleta digitální média, ta vám musí ležet v žaludku! Jak by se vám líbil můj výrok "Neustále narůstající tempo v objevování nových quasi-stelárních objektů však každého, zejména děti, NUTÍ se s těmito quasary seznamovat" ? Také vám připadám jako blázen?

Toto je kopie mého vyjádření z České školy:
"Co já na to? Pan Spitzer v zájmu zvýšení prodeje knihy a sledovanosti svého pořadu v německé TV neváhá upravovat statistiky k obrazu, který je dostatečně katastrofický a zvyšuje zájem veřejnosti. Něco pravdy na tom samozřejmě je, ale realita je jiná. Schopnosti dětí se nezhoršují, ale mění. Rizika existují a je třeba jim předcházet dokonalou znalostí vlivu technologií na člověka."

Trochu jiný pohled na situaci. Když v následujícím citátu napíšeme "učitelé" namísto "lidé", tak bude platit také:

"Zatímco dříve lidé byli schopni nad problémy přemýšlet, hledat souvislosti, bádat, nadměrné používání digitálních médií toho člověka zbavuje, ztrácí souvislosti, chybí logické myšlení, vznikají závislosti na technologiích apod."

Chápu to sice jako dočasný jev, ale výrazný. V  situaci, kdy nastupuje na školy masivně nová technologie, jsou učitelé zahlceni požadavky na její zvládnutí, a přemýšlení o obsahu výuky jde stranou. Navíc navazujeme na dobu, kdy nastupoval RVP a kdy jednak byli učitelé také zaměstnáni jinými problémy a navíc podrobeni ideologické indokrinaci o nedůležitosti obsahu učiva a jeho interpretaci. Obsah vyučování je tak zatlačován do pozadí, forma vládne.

Chcete-li připomenout, že je masové zavádění technologií do nepřipravených škol problém, pak jste dokonale vystihl to, co by nás mělo trápit nejvíce. Je nepochybné, že toto se může jedině vymstít!

Celý ten výrok "Zatímco dříve lidé byli schopni (...) nadměrné používání digitálních médií, bla bla bla" je nesmyslný a sděluje jedinou věc, totiž že jeho autor či autorka netuší, o čem se vlastně pokouší psát. Dosadíte-li do něj za "lidé" jiný subjekt, třeba učitele, výrok zůstavá nesmyslný. Žádné nadměrné používání digitálních médií neexistuje, a i kdyby existovalo, nemáme důvod ho řešit.

Pokusím se odhadnout, proti čemu namítá pan Matějka. V tom ale nalézám dvě složky. Technologická: na školy (i do jiných oblastí a pracovišť) zajisté masivně nastupuje nová technologie. Učitelé jsou zahlceni požadavky na její zvládnutí, a přemýšlení o obsahu výuky jde stranou. Jenže tady už začíná ta druhá složka, organizačně-metodická: navazujeme na dobu, kdy nastupoval RVP a kdy jednak byli učitelé také zaměstnáni jinými problémy a navíc podrobeni ideologické indokrinaci o nedůležitosti obsahu učiva a jeho interpretaci. Obsah vyučování je tak zatlačován do pozadí, forma vládne.

Má-li pravdu pan Matějka ve své organizačně-metodické lamentaci - a já to rozhodně nezpochybňuji - pak jsou v tom veškeré technologie "nevinně". Možná jednotlivé školy a možná školství jako celek jsou a je řízeno všelijak, učitelé podrobeni indoktrinaci, a to vše se může učitelům (a dokonce lidem) prudce nelíbit. Ale v tom všem hrají nové technologie leda roli záminky. V žádném případě viníka, ani ne klíčového problému.

A k tomu, co nejvíc trápí a co se může vymstít panu Brdičkovi: masové zavádění technologií do nepřipravených škol. Navrhuji analogii s TGV. Mohou být cestující nepřipraveni na jízdu vlakem třikrát rychlejším než bylo dosud zvykem? Musíte cestující na rychlejší jízdu připravovat a školit? Kdepak! Pokud TGV funguje tak, jak má, cestující si ničeho nevšimne. Problém nastává až tehdy, když vlaky jezdí rychleji, nežli informační displeje na nádražích stíhají zobrazovat (nebo když  zobrazují falešné údaje o příjezdech a odjezdech), případně když se vlaky sráží třikrát rychleji.

Nejspíš existují nepřipravené školy. Ale pokud problém spočívá v tom, že školní správce sítě neumí vytvořit nebo zprovoznit dostatečně průchodivou a spolehlivou síť, že někdo neumí nebo nechce zprovoznit požadované programové vybavení, že učitelé místo přemýšlení o obsahu učiva musí řešit dílčí technické a technologické problémy prostě proto, že nikdo jiný není ochoten ty problémy řešit, pak ty školy nejsou nepřipravené na masové zavádění technologií, ale prostě jenom nepřipravené na běžné fungování.

Problém s technolgiemi ve výuce je v tom, že u nich s rolí prostého uživatele nevystačíte. Nejvíce mě může vždycky nadzdvihnout, když nějaký didaktik-teoretik začně tvrdit, že používat technologie je totéž jako telefonovat. Ten váš příklad s TGV dost kulhá. My totiž nejsme jen cestující, kteří nastupují do nějakého vlaku. Potřebujeme ten vlak ovládat. Můžeme se ho ale klidně držet. Pak ovšem musíme pro zavádění technologií použít jinou analogii. Je to jako přestoupit z vlaku do rakety. Budeme schopni řídit, kam doletíme, nebo se jen povezeme?

Tedy vás nenadzvednu, pane inženýre, neboť didaktik-teoretik zcela určitě nejsem. Ale že používat informační technologie je pro učitele totéž jako telefonovat, to tedy tvrdím. Ostatně soudím, že zde jste výstižně odhalil a formuloval podstatu naší názorové různice - vystačí  nebo nevystačí prostý učitel s rolí prostého uživatele? Dle vás ne, IMO ano. Vy chcete (a nejspíš vyučujete) učitele jako piloty technologické rakety, já chci vidět učitele v roli posh cestujících luxusní třídy, kteří věru nemusí řešit, zda palivo vydrží až do cíle a proč v umývárně neteče voda.

Jako některý uživatel telefonu umí zařídit, aby se jeho SMS odeslala v předem určenou dobu předem určené skupině adresátů, a jiný to neumí, tak některý učitel-prostý uživatel výpočetní techniky umí napsat php-script, který bude přijímat a vyhodnocovat soubory studentů (\"opravovat písemky\", ten dávný sen učitelů) nebo to zadá šikovnému studentovi, a jiný to neumí, nebo ho vůbec nenapadne něco takového zkoušet. Ale pořád je to na úrovni toho běžného telefonování, pořád NENÍ starostí učitele, aby v každé učebně byl ten php-server k dispozici.

Té poslední vaší replice nerozumím. To já jako cestující rozhoduji, kam chci doletět. A řeším to tím, do které destinace si objednám letenku, ne tím, že budu kroutit kniplem. Pilot do toho nemá co kecat - ten ať se řídí jízdním řádem.

Skutečně jsme se asi dobrali podstaty. Nechci polemizovat v tom, jaké technické znalosti učitel potřebuje. Z tohoto úhlu pohledu jistě zůstane uživatelem. Zásadně ale nesouhlasím s představou, že výukové cíle představují danou destinaci, do níž si lze prostě obstarat jízdenku. Každý kvalitní učitel se musí stát velitelem rakety, jejíž let má pod kontrolou. Knipl tam ale bude hledat marně!

Prof. Dr. Dr. Manfred Spitzer je křesťanský aktivista, který má k vědě hodně daleko. Prostě umělá bublina viz http://pctuning.tyden.cz/multimedia/hry-a-zabava/30384-digitalni-demence-a-antidigitalni-dzihad-manfreda-spitzera