Podklady k výuce témat ochrany člověka za běžných rizik a mimořá

Dobrý den u testových otázek pro pátý ročník máte u otázky č. 28 Víš, kde je na lidském těle  správné místo pro nepřímou masáž srdce? odpověď uprostřed hrudní kosti.

Je tato odpověď opravdu správná? dle mého názoru je to uprostřed hrudníku, ale DOLNÍ konec hrudní kosti. 

Odpověď od autorů: \"Informace je správná, byla konzultována s Ministerstvem zdravotnictví ČR.\"

Při vší úctě k ministerstvu, prostředek hrudní kosti opravdu ne. V první pomoci, a zejména pak ve výuce první pomoci, na slovíčkách záleží. Rozdíl je znát, zkuste si to sami. Nebo se obraťte na zdroj k tomu určený: http://www.cervenykriz.eu/cz/standardy/standardy_poskytovani_prvni_pomoci_2-vydani-2012.pdf — strana 15 v PDF. Po zběžném pročtení mohu jen doporučit, od předchozího vydání ušly standardy velký kus cesty.

Původně jsem chtěl smířlivě napsat, že na ministerstvu možná tuto drobnost přehlédli, koneckonců zaměnit prostředek hrudníku a prostředek hrudní kosti lze lehce. Jenže mi to nedalo a do testových otázek jsem nahlédl. Neberte prosím tento příspěvek jako útočný, uvědomuji si víc než dobře úsilí, které stojí sestavení takového materiálu a jeho zevrubná kontrola (viz konec mého komentáře). Tu kontrolu by ale měl někdo provést znovu.

Celkově: Mnoho otázek nevyžaduje znalost problematiky, stačí odhadnout tu \"nejnudnější\" možnost. Mnoho otázek se zaobírá termíny a fakty, které ale nakonec pro záchranu života nejsou rozhodující — otázky tím tak trochu míjí skutečné cíle výuky. To není nutno brát jako zápor, jen je dobré to mít při použití otázek na paměti a nespolehnout se čistě jen na ně.

Ke konkrétním otázkám, kde mi oko padlo na něco divného, ať už obsahově, nebo didakticky:

třída / otázka 22: Pro pojem tepenné krvácení není v laické první pomoci dobrý důvod. Ani pro dospělé, natož pro čtvrťáky. Jádro otázky (krvácení hrozí vykrvácením) se jeví v pořádku. Jen si říkám, jestli jdeme po tom opravdu podstatném: spíš než zkoušet, zda lze krvácením vykrvácet (to se dá i celkem dobře uhodnout), mi připadá podstatnější, že lze také umřít. Pokud někteří čtvrťáci neví, že krvácením se vykrvácí, tipuji, že některým uniká i to, co v konečném důsledku vykrvácení znamená.

5/19: Izolovaně vzato není problém, ale je třeba si říct, co v žákovi zanechá závěr \"bezvědomému je třeba zajistit průchodnost dýchacích cest\". Samo o sobě v pořádku, jen pozor, ať to nevyzní tak, že průchodnost už stačí. Tyto zkratky jsou velmi zhoubné, jak by se snadno ukázalo v praxi.
5/20: Znalost pojmu tlakového bodu by bylo rozumné nahradit něčím, co bude moci páťák opravdu použít. Tlakový bod, obávám se, prakticky neuplatní.
5/28: Masírovat uprostřed hrudníku, viz zdroj výše. Dolní konec kosti by šel vykládat všelijak a nemuselo by to dopadnout dobře. Držme se osvědčeného. A uvědomme si, že nestačí mít správnou odpověď jenom nejlepší z nabízených. Co když si žák zapamatuje nějakou poučku jako na potvoru zrovna z testu?
6/27: Problém nastane, pokud učitel a zbytek třídy nepočkali na žáka :-)
6/31: Lesnímu požáru uniknou ptáci :-)
6/33, 34, 35: Tady se propadáme o mnoho let do historie. Opět vidíme tepenné krvácení. Nadto ale ještě zástavu dechu a tepu. Ani jedno nemá ve výuce první pomoci dobrý smysl, právě naopak. Jeden z nejzdůrazňovanějších aspektů kolem dýchání je rozlišování nikoliv dýchá-nedýchá, ale dýchá normálně nebo nedýchá normálně. Je to zásadně důležité, rozhodujeme zde o tom, zda resuscitovat. Naopak o tep a jeho zástavu se v zásadě nestaráme vůbec, ptát se na jeho zjišťování v testu je kontraproduktivní. Ideální stav je ten, kdy na to ve výuce ani nepřijde řeč, takže není třeba bořit mýty. Bez (normálního) dechu není oběhu a naopak, a to nám k rozhodnutí o dalším postupu stačí.
6/36: Jenom pro příklad - toto je právě taková otázka, která sama o sobě nic neřeší. Je samozřejmě dobré vědět, že poloze říkáme zotavovací. Důležitější je vědět (a v praxi poznat), kdy přesně ji (ne)použít, a pak ji (ne)použít. Z tohoto pohledu je ale otázka až škodlivě zjednodušující, opět si uvědomme, co si žák odnáší: Dýchající bezvědomý ⇒ zotavovací poloha. To je ale poněkud nevhodná zkratka (když už mám otevřené ty standardy: strana 21 v PDF).
7/20: Hodně bych váhal s první částí odpovědi. Sedmáků schopných vytáhnout tonoucího z vody moc není. Jako u jiných případů, ani zde není nad osobní zkušenost, v podmínkách výuky pak nácvik. Bez toho nemají slova \"nepřeceňuj síly\" valného významu (přestože jsou věcně správně).
7/21: Skoro správně, ale v opačném pořadí. Nejdřív volám pomoc, a až potom zahájím resuscitaci. Leda bych ji chtěl volat, až s resuscitací skončím. Pravě těchto zavádějících drobností je třeba se ve výuce vystříhat!
8/4: Nejsem si jist, nakolik relevantní je pro cca 90% našich žáků prostředí metra ;-)
9/8, 12: Problematika zemětřesení je znesnadněna tím, že doporučení zpravidla předpokládá nějakou konstrukci budovy. Zvyklosti se ale po světě liší, stejně tak účinnost doporučení pro zemětřesení. A u nás není mnoho zkušeností, na kterých by šlo stavět. Což mne vede k závěru, že místo zemětřesení by mohlo být užitečnější věnovat se autonehodě.
9/13: Plavání v lavině je skvělý trik, ale těžko se trénuje a aplikuje. Podstatnější je vzduchová kapsa v okamžiku, kdy se lavina zastaví. S roztaženýma nohama a rukama jsme namydlení (rozuměj mrtví, do nějakých pěti minut). Ještě podstatnější je vědět, jak se lavině vyhnout, a případně co dělat, když se do té laviny dostane kamarád. Pokud už totiž v lavině jsem, mnoho nezmůžu — narozdíl od kamaráda venku.
9/22: Tady je vidět absence odborníka na PP a její výuku v plné nahotě. Jednotlivé \"skoro\" správné body v podivném pořadí ukazují, že pisatel otázky patrně nemá do problematiky příliš hluboký vhled. To samo o sobě není špatně, ale v takové situaci je přece nutno nechat práci zrevidovat někým povolaným.

Vážím si práce autorů materiálu a jsem nesmírně rád, že MŠMT vzalo problematiku ochrany člověka atd. vážně. Z výsledku jsem ovšem poněkud rozpačitý, zvlášť s ohledem na to, že kvalitní zdroje existují. Autoři (asi jsem tu někde přehlédl, kdo to vlastně je), soudě podle testových otázek, občas pozapomínají na klíčové zásady — podrobit informace z příruček svému selskému rozumu, co lze, tak ověřit především prakticky, neustále si uvědomovat cíl celého snažení a podle toho nastavovat priority (obsahové, metodické, zaměření materiálů...).

V roce 2008 jsem se podílel na tvorbě metodické příručky pro učitele této problematiky. Původně jsem to tu nechtěl inzerovat, měl jsem za to, že vývoj příliš pokročil. Při pohledu na ministerské materiály ale vidím, že naše práce zdaleka tolik nezestárla. Zde je odkaz na (zamrzlé) stránky projektu: http://naplno.osjak.cz a zde přímo na příručku: http://naplno.osjak.cz/download/prirucka.pdf. Při použití použití berte prosím v úvahu datum vydání a pracujte zároveň např. s výše odkazovanými aktuálními standardy. Postup při resuscitaci se zjednodušil, možná došlo i k dalším změnám. Principy v pozadí metodiky samozřejmě platí nadále.

Příručka, patrně narozdíl od zde publikovaných materiálů, prošla několika koly přípomínkování odborníky na jednotlivé oblasti. Píšu to proto, že kdyby měli autoři otázek zájem, mohu zkusit kontakty oživit — nikdo z nich jistě neodmítne solidní nabídku ke spolupráci.

Dobrý den pane Lessnere,

odpovědi a komentáře k Vašim připomínkám najdete ZDE. Děkujeme, že čtete články na Metodickém portálu RvP.CZ.

DL: Díky za reakci, odpovím sem. Dovolím si zkracovat(u sebe)a vybrat jen to nejpodstatnější.

Odborná veřejnost se řídí mezinárodními resuscitačními standardy, kde je doslova napsáno: „stlačujeme hrudník na dolní polovině hrudní kosti“.

DL: Prima, vmístě stlačováníjsme se shodli. Otázka je, jaká je možnost tuto nepřesnost v materiálu opravit.

Chci ale zareagovat na jinou věc, která je poměrně určující pro celou diskusi. Ano, odborná veřejnost se řídí mezinárodními resuscitačnímistandardy. Ty ale v konečném důsledku nejsou relevantní pro výuku. Učitelé nejsou (medicínsky) odborná veřejnost. První pomoc ve škole je něco jiného, než první pomoc na ulici, a to je pořád něco jiného, než první pomoc poskytnutá někým, kdo je k tomu vzdělán. Na první pohled je to možná divné, ale uvědomme si, že takto fungují i všechny ostatní předměty, a jsou k tomu dobré důvody.

Pečlivě upravit (strukturovat) obsah výuky a zvážit metody je v případě první pomoci nutné nejen proto, že jde o život, ale především proto, kolik času tomu učitelé věnují (patrně méně, než bychom chtěli a méně, než je třeba k osvojení potřebných dovedností), a dále proto, jak jsou k výuce první pomoci samotní učitelé kvalifikovaní a vybavení.

Pro výuku první pomoci nejsou rozhodující mezinárodní resuscitační standardy (nevím ani, které máte na mysli), ale již dříve odkazované Standardy první pomoci. Z tohoto rozporu plynou další body v naší diskusi.

DL (1): 4. třída / otázka 22: Pro pojem tepenné krvácení není v laické první pomoci dobrý důvod. (...)

??: Tepenné krvácení je natolik významné, že jeho stavění je prioritou ihned po zajištění průchodnosti dýchacích cest záklonem hlavy. Proto do laické první pomoci rozhodně patří. Rovněž při třídění patří stavění tepenného krvácení k životzachraňujícím urgentním výkonům. Znalost jeho poznání a ošetření v rámci první pomoci je podmínkou sine quo nón!

DL: Souhlasím s tím, že tepenné krvácení je nebezpečné. Tvrdím, že není podstatný ten pojem. Zjednodušeně, umřít se dá i na žilní, záleží prostě, jak rychle zraněný krvácí. Reakce zachránce na obojí se shoduje. Mám za to, že ani při třídění většího počtu raněných nezáleží na tom, z čeho člověk krvácí, prostě je třeba krvácení okamžitě stavět.

Když už jsme u toho rozpoznání, tady je jeden z „dluhů“ výuky první pomoci. Neslyšel jsem dosud spolehlivě použitelné rozlišení životohrožujícího krvácení. Necháváme to na vlastním odhadu, a v praxi se pak člověk spíš rozhodne stavět i slabší krvácení. Nevím o lepším řešení.

Standardy PP uvádí na straně 21 (v PDF) dole, že „rozlišení tepenného a žilního krvácení není podstatné“. To je, pokud vím, pro učitele rozhodující zdroj.

DL (1):5/19: (...) \"bezvědomému je třeba zajistit průchodnost dýchacích cest\". Samo o sobě v pořádku, jen pozor, ať to nevyzní tak, že průchodnost už stačí. (...)

??: Otázka koresponduje s učivem „Péče o zdraví a poskytování první pomoci“ v rámci ABC postupu: A = airway = zajištění průchodností dýchacích cest, pokud pacient i po provedení úkonu A nedýchá, přistupuje se k B = breathing = zajištění umělého dýchání. (jen pro doplnění C= circulation = zajištění krevního oběhu, např. nepřímou masáží srdeční)

DL: Tomuto dost dobře nerozumím. Není postup ABC v tomto kontextu překonaný? Od umělého dýchání se přece všeobecně upouští. Zkratka ABC může mít smysl, ale ne ten původní, význam je třeba posunout, třeba: A = zajištění průchodnosti, B = kontrola dechu, C = pokud dech není normální, zajišťujeme cirkulaci, obecně vzato masáží a bez dýchání. (nemluvím o tonutí apod.)

DL (1):5/20: Znalost pojmu tlakového bodu by bylo rozumné nahradit něčím, co bude moci páťák opravdu použít. Tlakový bod, obávám se, prakticky neuplatní. – Souvisí se zástavou především tepenného krvácení

??: Viz výše.

DL: Kde výše? Zastavovat krvácení ano, rozlišovat tepenné není důvod, tlakový bod je zbytečná složitost. Navíc pro páťáky fyzicky velmi obtížná. Z těchto důvodů mi celá otázka vadí.

DL (1):6/33, 34, 35: ...o kontrole dechu, tzn. \"normálním dýchání\"...

??: Co je myšleno pojmem „normálně“, laik přece nepozná hypo nebo hyperventili, nemá k dispozici měřiče oxygenace a ventilace. Pro poučeného laika je důležité rozeznat při vyšetření dýchání (viz třídění START) a) dýchá, b) nedýchá vůbec, c) dýchá rychleji než 30 dechů za minutu nebo méně než 10 dechů za minutu.

DL: Slovu „normálně“ zde rozumím jako „srovnatelně se mnou“. Jestli si dobře pamatuju, jde především o to, že lapavé dechy se nepočítají jako dechy. Přitom se záchranáři patrně setkávají s tím, že lidé v takových případech nezahájí resuscitaci, přestože by měli.

Třídění START v šestém ročníku je utopie. Nemyslím, že by to bylo nemožné. Nevidím to ale jako realistické vzhledem k času, který je problematice věnován. „Normální dýchání“ je patrně kompromis s ohledem na to, že nemám nejenže Vámi zmíněné měřiče, ale nejspíš ani hodinky, abych měřil rychlost dýchání.

??: Pokud je ve výuce probírána metodika START, pak by žáci měli vědět kde a jak nahmatat tep na zápěstí (arteria radialis).

DL: Ano, pokud je probírána. Nejspíš není, a s ohledem na celkovou situaci je to vlastně dobře (žáci mají dost práce s ošetřováním „po jednom“). Těším se, že se to někdy změní. Do té doby ale není důvod zjišťování tepu do výuky zavádět, přínosy nepřeváží nevýhody.

??: Otázka koresponduje s učivem 6. ročníku - Péče o zdraví a poskytování první pomoci

stavy bezprostředně ohrožující život, výkony zachraňující život; polohování – protišoková poloha, autotransfuzní poloha, zotavovací poloha, přenášení, transport raněného, ošetření.

Předpokládá se, že učitel s žáky probere podrobněji polohování a uvedená otázka je pouze ověřením znalostí.

DL: Ježkovy zraky, rozdělení učiva jsem si nepřečetl, a velmi váhám, jestli se do toho mám pouštět. Jak žák šesté třídy porozumí protišokové poloze, a jak a kdy ji uplatní? Podotýkám, že vnitřní krvácení je podle předloženého plánu látkou sedmé třídy. Tohle přece nedává smysl. Dále, jak šesťák při všech čertech zrealizuje transport raněného? Proč by to dělal? Opravdu pro šestou třídu nenajdeme důležitější témata?

DL (1):7/21:(...)Nejdřív volám pomoc, a až potom zahájím resuscitaci. (...)

??: Ve výuce učitel jistě upozorní na fakt, že jestliže postižený nekomunikuje, nedýchá nebo má lapavé dechy, tak ihned volám 155 a poté provádím resuscitaci (řečeno i v otázce 6/32) – materiál Eupropean Council a American Heart Association 2010. Odpověď byla takto zvolena záměrně, pořadí není třeba měnit, neboť slovo ihned se vztahuje k oběma úkonům - což je ideální varianta a může být použita například v případě, že se na místě nachází více osob - volání není pouze telefonické, můžeme slovně přivolat pomoc druhé osoby a přitom resuscitovat. Na pedagogovi opět záleží, jak rozebere s žáky možné varianty záchrany a uvede příklady konkrétních možných typových situací (více osob u mimořádné události, samo zachránce, přítomnost odborníka, přítomnost telefonu, možnost hlasité komunikace po telefonu, apod.).

DL: Když na to učitel jistě upozorní, tak to jistě i vyzkouší.Proč mu tedy nabízíme takovouto otázku? Celkově souhlasím, jen si myslím,ženemůžeme tolik spoléhat na učitele. Chápu, že jsou případy, kdy lze dané pořadí (resp. souběžnost) použít. Opačné pořadí ale lze použít vždy. Proto by mi přišlo příhodnější. Uvědomme si, jaký podíl informací si žáci ze školy odnáší, o co si pamatují po letech. Z tohoto důvodu soudím, že velmi záleží na detailech.

DL (1):9/13: Plavání v lavině(...)Podstatnější je vzduchová kapsa v okamžiku, kdy se lavina zastaví. S roztaženýma nohama a rukama jsme(...)mrtví(...)

??: Plavání v lavině je doporučený postup od Horské služby ČR. Jedná se opět o testovou otázku, informace a postupy by měl probrat učitel při běžné výuce.

DL: Já nerozporuji, že je to doporučené chování, přestože je to zoufalost. Jen poukazuji na to, že MŠMT marní příležitost. Kolik učitelů rozumí problematice lavin? Kolik z nich chápe, co z daných postupů je opravdu důležité a funkční, chápe, jaké jsou priority? Myslím si, že jich je velmi málo. Zveřejněný materiál mohl právě volbou testových otázek naznačit, na čem záleží. Stejný efekt funguje i vůči žákům: přeci co je v testu, to je důležité, a co je důležité, je v testu.

Považuji za absurdní sestavit otázku, která se zeptá na A, alenechá na učiteli, aby dodal B. Jak má učitel vědět lépe než tvůrce otázky zaštítěný MŠMT, že samotné A, bez B, člověka nejspíš zabije?

Původnějsem ani nezmínil další chybu v konstrukci otázky. Možnost D (\"klubíčko\") je sice jako celek špatně(nejde o ochranu končetin), ale v konečném důsledku je správnější, než autory uváděná správná odpověď. V poloze klubíčko mám mnohem větší šancizabezpečit jakés takés dýchání,kdyžse lavina zastaví. To je o dost důležitější, než \"plavání\".

Při konstrukci testovýcjh otázek je třeba zvažovat širší souvislosti, nelze se spokojit pouze s tím, že správná odpověď je pravdivá.

DL (1):9/22:(...)absence odborníka na PP a její výuku(...)Jednotlivé \"skoro\" správné body v podivném pořadí(...)

??: Práce byla při tvorbě konzultována s řadou odborníků. Při zasažení osoby vysokým elektrickým napětím je důležitá především bezpečnost zachránce. Z tohoto důvodu je vhodné přivolat odbornou pomoc.

DL: Komentář se vázal k otázce 9/22, tedy „správnou“ první pomoc při bezvědomí: „Otočím postiženého na záda, zajistím průchodnost dýchacích cest, zkontroluji dech a činnost krevního oběhu a v případě, že postižený dýchá, uložím ho do zotavovací polohy a přivolám lékaře. V případě, že postižený nedýchá, zahájím resuscitaci. V případě silného krvácení zastavím krvácení. V každém případě zajistím pomoc na lince 155.“

Je to zmatek nad zmatek. Krvácení stavím jako první, rozhodně před zahájením resuscitace. Paušální otočení na záda je zbytečné, kdybych chtěl být přísný, řeknu, že je to chyba. Stejně tak kontrola činnosti krevního oběhu. Pokud nepotřebují odejít apod., není důvodu pro zotavovací polohu. S tolika nedostatky v jedné otázce opravdu nemohu být spokojen.

Vzhledem k tomu, že nevíme, kdo jsou ti odborníci, se kterými byl materiál konzultován, musíme usuzovat čistě z výsledného materiálu. To ovšem vzbuzuje otázku, na co jsou to vlastně odborníci. Zdá se, že na výuku první pomoci nikoliv (nebo možná konzultace nebrali tak vážně).

??: Ke kritice odbornosti materiálu:

Materiál byl tvořen v intencích § 4 zákona 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Na jeho tvorbě se podíleli odborní garanti za předmětné problematiky v ČR, tj. Ministerstvo vnitra (konkrétní odborníci z MV-GŘ HZS ČR) a Ministerstvo zdravotnictví. K materiálu se následně vyjádřila řada odborníků z řad odborné a pedagogické veřejnosti.

Materiál slouží jako metodická pomůcka učitele pro snadnější zpracování dané problematiky do jednotlivých ročníků v rámci základního vzdělávání. Není to materiál povinný, tudíž rozhodnout zda jej využít či nikoliv ponechme na každém učiteli osobně.

DL: Promiňte, ale opravdu chcete říct, že když je něco nepovinné, tak to může být špatně? Podotýkám, že materiál vyšel jménem MŠMT. Kde vezme učitel sebemenší důvod nad materiálem pochybovat? Proč vůbec MŠMT věnuje prostředky na vývoj materiálů nekvalitních a nepovinných materiálů? Přitom právě v této oblasti je osvěta tolik potřebná.

??: Ke kritice testových otázek:

Testové otázky (Příloha č. 5) mohou sloužit jako možný výstup pro jednotlivé ročníky, s kterým lze následně pracovat a upravovat je dle místních podmínek, schopností žáků, či dalších potřeb. Otázky jsou postaveny tak, aby zahrnovaly alespoň jednu otázku z každého základního okruhu. Cílem je aby pedagogové měli představu o rozsahu znalostí v daném ročníku - nejsou tedy stanoveny zdaleka jako vyčerpávající a jsou pouze typové.

DL: Tomu rozumím, není to přece ale důvod k tomu, aby byly otázky odborně či didakticky nevyhovující. Kolik učitelů dovede otázky vhodně upravit? Kolik z těch kteří ano, tento materiál vůbec potřebuje? Nepotřebují ho spíš ti ostatní? A neměl by tedy tím spíš být správně, když ho nejvíc potřebují ti, kdo ho kvalifikovaně dopracovat neumí?

Závěrem a mimochodem: jsem si vědom nevyřčené, ale důsledné politiky MŠMT co se týče anonymity členů nejrůznějších expertních týmů. Rozumím i některým důvodům. Přesto jsem toho názoru, že to snižuje úroveň následných diskusí, neřkuli přímo výsledných materiálů.

Kdo odpovídal  panu Lessnerovi v dokumentu https://docs.google.com/document/d/1XSarQ91-Cx1j7TPHFyhcPqj3U-Ofh2V58lBbDL2GxJA/edit ?

Odpovídající se dopouští klasických chyb v oblastech rozlišování původu krvácení, definice ABC postupu, diagnostiky zástavy oběhu. Opakovaně si protiřečí (místo masáže hrudníku, definice normálního dýchání)

Pan Lessner ve velmi obsáhlé analýze postihuje chyby a slabá místa testových otázek vyčerpávajícím způsobem. Některá sporná místa v jeho textu nijak nesnižují přínosnost jeho práce. Velmi bych uvítal zapracování jeho námitek. Jsem ochoten se účastnit korektur.

MUDr. Pleskot, lékař ZZS, lektor první pomoci a urgentní medicíny, atestace II.st AR