Kdy bude učení s mobilem běžné?

MT v rámci výuky, jiným způsobem než v rukou pedagoga (v podobě notebooku, apod.) mi nepřijdou úplně v pořádku. Samozřejmě, nacházíme se v době, kdy skrze počítačové technologie (bohužel) žijeme, tedy se jedná o pro studenty bližší formu než je tužka a papír, ale je to něco, co by mělo být podporováno? Nevýhoda v rámci výuky podle mě je, že stěží můžeme předpokládat, že dostatečně vysoké % studentů bude věnovat plnou pozornost výuce, když bude mít v ruce svůj primární zdroj komunikace a zábavy. 

Opravdu ráda bych viděla výrazy odborníků na problematiku Netholismu, jak by se tvářili na snahu školství aplikovat počítače na 100% do klasické výuky. Opravdu chceme, aby další generace fungovaly pevně a bezvýhradně svázané s počítači, případně \"chytrými telefony\" ? Mimo to, dopady na jejich komunikační dovednosti v rámci skupiny lidí bývají mnohdy tragické.

Psaní jako takové (pero a papír) je jeden z primárních zdrojů rozvoje jemné motoriky dítěte, pokud by někdy v budoucnu došlo k aplikaci těchto postupů po celém světě, věřím, že by se manuálně fungující lid vrátil zpět, na vrchol společenských tříd, protože by jich schopných zbylo minimum. 

Nejzásadnější, tedy zdravotní aspekty přehnané práce s elektronikou, asi ani nemusím komentovat, je toho plno literatury i článků. Tedy celkově, jedna \"paperless class\" je jistě, jednou za čas, příjemným zpestřením výuky, ale udělat z toho klasickou formu výuky, mi přijde přímo nerozumné. 

Simono, děkuji za komentář. Všechny čtyři odstavce jsou ovšem ale vyjádřením názoru bez opory konkrétního argumentu. Nevím tedy, jestli v reakci nebudu používat argumenty, na nichž bychom se shodli už předem.

(1) odlákání pozornosti - to se tedy v běžné třídě, kde se MT nepoužívají, nestává? :) - vždycky je na učiteli, jak umě uspořádá hodinu, střídá aktivity žáků a zapojí je do výuky. Ve dnešní třídě MT žáci stejně používajé - no a při výuce to moc není :)

(2) netholismus - existují v reálném světě profese, které nevyžadují práci s počítačem/internetem? Existují domácnosti mladých lidí, kde není využíván počítač a internet (ano, ale procentuálně ani ne 5 %). Na co tedy ve škole žáky připravujeme? Na to, jak ve škole plnit úkoly jinak, než je budou plnit ve svém profesním životě a na to, jak se nebudou sami chovat doma, tedy bez přístupu k počítači? - Ne! Právě tímto zpátečnickým způsobem bychom kopali další příkop mezi školu a reálný život. Ono bohatě stačí, než se uchytí jakákoli legislativa, nemusíme zamrznout u nepoužívání technologií.

(3) Psaní a jemná motorika - tento argument je dnes již klasikou. Vážně je psaní ten ideální prostředek k rozvoji jemné motoriky? Mnohem lépe žáci rozvinou jemnou motoriku skládáním kostiček, hnětením plastelíny nebo šitím. To, že si obhájci psaní rukou nehorázně berou tuto činnost jako rukojmí ukazuje jen jejich strach ze změny. Převedeno do profesního i občanského života - kolik řádků rukou psaného textu vyžaduje průměrný zaměstnavatel? Kolik řádků osobní korespondence je dnes řešena mimo email, chat a mobil? (vánoční, velikonoční pohled a pohled z dovolené možná ;-) ) Opravdu je dnes vypovídající schopnost napsat maturitní slohovou práci rukou? Můžeme to chtít po někom, kdo již zcela po právu celou gymnaziální docházku zaznamenává poznámky do notebooku?

(4) zdraví a technologie - literatury je plno? Nějaký příklad? Problém je v tom, že zastánci používání technologií se nesnižují k tomu, aby poukazovali na artritidu v pravé ruce všech, co psali rukou. Nemají potřebu poukazovat na silikózu plic učitelů píšících křídou. Zkrátka vědí, že svět je jinde.

Možností přístupů k technologiím je několik. Slepé následování není tím nejlepším krokem. Tím nejhorším, alespoň pro školní prostředí, je ovšem xenofobní opozice založená na ve škole nabitých postojích bez snahy se jakkoli v problematice vzdělávat. Otázkou tedy zůstává, do jaké míry technologie ve školách korigovat – nikoli povolovat, a do jaké míry trvat na používání původních (dřívějších) ryze netechnologických dovednostech – a které to vlastně jsou?

1) Samozřejmě, že pozornost žáků primárně určuje vyučující, ale jak jsi sám řekl, už dnes jsou MT technologie studenty při hodinách aktivně využívané, ale jakým způsobem ? Je sice roztomilé, že student si na cca 4 minuty vypne hru, a zapíše si, co je mu zdůrazněno , ale pak se vrátí k tomu, co byla jeho hlavní náplň hodiny - hraní. Tak to být nemá, myslím, že u žáka, který nemá k dispozici tuto formu rozptylování je pravděpodobnější pozornost. Z toho, co si ještě pamatuju z gymnázia, a co vídám dodnes na VŠ (kde studenti již studují obory, které by je měly 100% zajímat, vzhledem k tomu, že se jimi hodlají zabývat zbytek života), počítače silně odvádějí pozornost. Takové ty hry \"na jedno kolo\" studentům zaberou více z času hodiny/přednášky než sami měli v plánu. Nedovedu si představit, jak by učitel mohl ohlídat např. 30 studentů s počítači, když už samotné hraní, naši malí počítačoví géniové, umí tak úžasně maskovat, že? :) 

2) Potřebuje malíř k tomu, aby mohl tvořit počítač? Potřebuje hudebník k tomu, aby hrál na hudební nástroj počítač? Zedník který staví dům ? Učitel, který učí ? :) Domácnosti bez počítačů, uznávám, v dnešní době asi neexistují, ale to mi nepřijde jako argument, proč je aktivně aplikovat do výuky - je správně, že studenti si budou trénovat své dovednosti v přihlašování na email a hraní her v rámci výuky? Pokud by se mělo jednat o jejich zlepšení v rámci psaní na PC apod., na to jsou specifické obory studia, ke kterým se měl student uchýlit, pokud je jeho cílem \"aktivní\" život na PC. Problematika netholismu, způsobu života v rámci virtuálních realit, je velký problém naší společnosti, dát dětem argumet, pokud např. rodič nebude souhlasit s celodenním posedáváním u počítače, \"však i ve škole jsem u počítače\" mi nepřijde úplně výchovný - natož pak, pokud bude daný mladiství opravdu trpět těžkou formou netholismu a bude potřeba léčba - opravdu posazení k počítači v rámci výuky bude dobrá cesta k jeho pokrokům? Uvědomme si, že za hraniční (zlomovou) formu netholismu je považováno i gamblerství, posadit vášnivého hráče za automat a zakázat mu hrát? Mnoho zdaru. (Rozsah vlivu netholismu, a jeho závažnost konzultována s odborníkem - Martin Kalivoda). Myslím si, že video nenahradí reálný chemický pokus, že fotka neukáže světelné spektrum tak efektivně, jako úkaz na živo a prezentace nevynahradí výklad učitele. 

3) Dočetla jsem se, že jistá psycholožka Virginia Berninger ve svých výzkumech prokázala, že \"sekvenční pohyby prstů při psaní perem nutí aktivovat mozkové oblasti spojené s myšlením, mluvením a krátkodobou pamětí\". Tedy, pokud by měla být vypuštěna jemná motorika, jsou zde další kladné aspekty ručního psaní. K maturitním slohů, a kritice vyžadování ručního psaní, myslím, že jedna ze součástí \"civilizovaného světa\" je schopnost jedinců homo sapiens číst a psát (bez jakékoliv elektroniky), proto by to mělo být součástí nejen maturitního, ale i základoškolského programu vzdělávání nadále. :D 

4) Uznávám, že konkrétní literaturu jsem po dlouhém hledání nenalezla. Články, z PřF MU však jasně spojené zdravotní následky s prací na počítači definují : http://www.ics.muni.cz/bulletin/articles/413.html .  Zastánci technologií mají své a odpůrci technologií téže. Nemyslím si, že lze říct, obecně, jaká z variant je z čistě zdravotního hlediska výrazně horší. 

Ryze netechnologické dovednosti v rámci výuky, sezení pod stromem, vykládající o fosyntéze například a k tomu ještě zdraví pobyt na čistém vzduchu, no není to nádhera? ;) Já reálně proti technologiím v rámci výuky nic nemám, jak už jsem řekla, ale nesouhlasím s tím, aby studenti měli během výuky k dispozici zpravidla počítač, nebo \"chytrý telefon\" individuálně a nahradilo to veškeré \"neMT\" aktivity studentů - proto se mi myšlenka \"paperless class\" opravdu nezamlouvá. 

Vyvracet jednotlivé body by se dost protáhlo. V zásadě ale lze říct jediné: Nikde tady na Spomocníkovi není článek, který by hlásal \"Opusťmě cokoli netechnologického a bezvýhradně přejděme k technologiím.\". Snažit se o to by bylo velice nebezpečné, a v tak zpomaleném prostředí jako je školství i v reálném čase nemožné.
Zapřisáhlí odpůrci technologií, digitální neandrtálci, však postupují zcela v tomto duchu, jen s opačnou polaritou. Jejich xenofobní odmítání technologií je tak stejně nezdraví, jako by bylo jejich absolutní prosazování, jen s rozdílem, že v jejich případě se jedná o krok zpět.

O co se můžeme snažit, je napomoci žákům poznat, že mezi stylem, jakým využívají technologie sami a stylem, kterým jsou užitelné i ve škole/pracovním procesu, je silné pojítko. je  pak prací nás učitelů ukázat žákům, že technologie nezvládají jen zprávy, písničky a přístup na Facebook nebo k hrám. To je smyslem vzdělávání v 21. století.

\"O co se můžeme snažit, je napomoci žákům poznat, že mezi stylem, jakým využívají technologie sami a stylem, kterým jsou užitelné i ve škole/pracovním procesu, je silné pojítko. je  pak prací nás učitelů ukázat žákům, že technologie nezvládají jen zprávy, písničky a přístup na Facebook nebo k hrám. To je smyslem vzdělávání v 21. století.\"

Přečtěte si pořádně, jak v tomto odstavci definujete smysl vzdělávání v 21. století. Myslíte to opravdu vážně?

Vždyť celé vzdělávání se pro vás smrsklo na odhalování silného pojítka mezi žákovským stylem využívání technologií a učitelským stylem využívání technologií (Co to je???) a ukázky toho, že technologie zvládají více než zprávy, písničky, přístup na FB a hry. Jenomže technologie nejsou víc než nástrojem (vzdělávání). Je snad smyslem vzdělávání v 21. století poznávat jen nástroje vzdělávání? Tomu já říkám \"digitální fundamentalismus\".

Zdravím Vás, pane kolego, už je to nějaký ten pátek, co jsme se tu nepotkali :) K Vašemu tučnému vybídnutí: Smysl vzdělávání bych si, stejně jako kdokoli zdravého rozumu, nedovolil definovat v jednom odstavci diskuse pod příspěvkem :)
O tom, jak se technologie staly namísto nástrojem i předmětem vzdělávání jsme si psali už mnohokrát. Na Vaši otázku \"co to je???\" se odkážu na model TPACK Mishry a Koehlera (2008). Přesně tak nerozumím, na co přesně svým komentářem reagujete :) Hezký začátek víkendu!

Zdravím Vás. No reaguji přesně na to, co by si kdokoliv zdravého rozumu nedovolil, jak trefně říkáte. Ať koukám jak koukám, stále čtu \"To je smyslem vzdělávání v 21. století\". Definoval jste smysl vzdělávání na třech řádcích. A v nich nejsou technologie už ani nástrojem, ani předmětem, ale jako by se stávaly dokonce samotným cílem vzdělávání. Cituji: \"ukázat žákům, že technologie nezvládají jen zprávy, písničky a přístup na Facebook nebo k hrám\". To je prostě sakra málo na smysl vzdělávání v 21. století, ne? Takové věty bychom neměli tak snadno vypouštět ani v diskuzních příspěvcích. Na nočním stolku mi leží kniha s titulem \"Jaké hlavy, takový jazyk\".

Pane kolego, snad mi odpustíte, že su budu nadále věnovat jen věcné diskusi s těmi, kdo přicházejí sdílet své názory a debatovat o nich. Přeji Vám příjemnou a inspirativní četbu.

Jistě Vám to odpustím. Zjevně jste nepochopil, co jsem měl na mysli, ale samozřejmě je to moje chyba, když jsem Vám  nedokázal jasněji vysvětlit, o co mi jde. Prostě mě zajímá jazyk (způsob vyjadřování) \"digitálních nadšenců\".  Podobně silácká vyjádření jsem vyčítal už panu Brdičkovi. Přeji Vám příjemně věcnou diskusi, diskusi nejlépe podle vlastních představ.

Vřelé díky, pane kolego.

\"Skvělé\" argumenty, paní Čábelová. V takto syrové formě si je už dnes dovolí napsat jen silná povaha.

Argumentovat proti prekonceptům, mýtům a nedomyšlenostem je evidentně boj nekonečný. Píšete např. o snaze školství „aplikovat počítače na 100% do klasické výuky.“ Můžete prosím doložit, kdo toto někdy někde chtěl? Myslím, že takoví extremisté v českém školství neexistují. Jen pro zajímavost: víte, že v poslední výroční zprávě ČŠI zaznamenala aktivní práci žáku s ICT ve 4,7 % hodin na 2. stupni ZŠ? Hovořit o 100 % je prostě podobný nesmysl, jako ostatní dávno vyvrácená tvrzení, která uvádíte.

S pozdravem

ON

Zdravím. A bylo těch 4,7 % využito opravdu \"smysluplně\"? Co vlastně považuje ČŠI za \"aktivní práci\"? Uvažuje ta zpráva také o tom, že se třídy musí vystřídat v jediné počítačové učebně? Kolik procent by bylo dostačující, optimální nebo ideální? Nad kolika procenty bychom měli dokonce jásat? Existuje snad nějaké (něčí) doporučení? 10, 20 nebo 31,74 %? Chci říci, že vykazovat jen holá procenta je k ničemu, protože takové číslo vypovídá jen velmi málo.

P.S. Tím se nestavím za argumenty paní Čábelové. Jsou to pochybnosti a otázky moje vlastní. Však víte.