Petice Čechů k císaři r. 1848

Zajímavé a pro žáky bezpochyby poutavé pojetí tematiky revolučního roku 1848 v českých zemích za použití prvků dramatizace. Podobně zpracované články, na základě nichž může dojít k takřka autentickým prožitkům určitého dějinného období, lze tedy jen přivítat. Ovšem mám jednu faktickou připomínku k obsahu článku, a to když autor dělí třídu na 3 skupiny, z nichž třetí - císařský dvůr - je tvořen císařem a jeho rádci. A právě o císaři Fedinandu V. autor píše jako o \"slabomyslném\" jedinci, což je sice celkem tradiční pohled na Ferdinanda V., který se ovšem zásadně liší od dobové reality, neboť poslední korunovaný český král byl vzdělaný člověk mluvící několika cizími jazyky (včetně češtiny), mající hlubokou zálibu v botanice a zahradničení, povahy zbožné a mírné s akcentem na dobročinnost (z těchto důvodů měl přízvisko Dobrotivý), avšak vzájemné sňatky v rámci rodové linie Habsburků se podepsaly na jeho fyziognomii. V českém historickém povědomí Ferdinand V. tak zůstal vnímán jako podivín, který se musel kvůli svým tělesným indispozicím vzdát na konci roku 1848 trůnu, ale v žádném případě o něm nelze hovořit jako o slabomyslném hlupákovi. Výrazem opožděné pocty tomuto polozapomenutému panovníkovi je velkolepá a v Čechách svého druhu ojedinělá výstava \"Ferdinand V. Dobrotivý a umění jeho doby\", od června otevřená na Pražském hradě a tento týden bohužel končící.