Vyučování mluvnice a komunikační výchova v historickém kontextu

Proč, proboha, nemůžeme nejdříve provést sondy, a pak teprve dělat zásadní rozhodnutí. Je zřejmé, že je o čem hovořit (a, promiňte mi posun - nejen v češtině). Vy, odborníci, VŠ pedagogové a lektoři musíte panu Dobešovi dát jasně najevo, že zvolil špatný postup. A školy nemohou čekat na jeho přirozené důsledky. Ty budou nevratné (narozdíl od šlápnutí do louže a mokrých ponožek).

No nic, za článek moc děkuji .

Dobrý den, děkuji za komentář k článku, rád k němu dodám jako autor pár slov. Úmyslně jsem nevolil přo psaní odborného článku konfrontační tón - je mi totiž už dlouho smutno z toho, co se u nás děje se školstvím a vzděláváním celkově. Zásadní problém totiž vyplývá z dlouhodobého podfinancování našeho školaství, což ale nikoho (ani rodičovskou veřejnost) nezajímá. Chybí koncepční práce a faktická podpora reformy - učitelé na základních školách byli informováni pozdě a místo materiální podpory žádoucích změn se stal opak: dochází k redukci výdajů na školství na všech stupních. Studenti tak vidí při nástupu na praxe realitu, jež je často demotivuje, a ptají se na seminářích, jak je možné připustit stav, kdy školy nemají na pomůcky, kopírování materiálů atd. Díky komu asi naše školství v těchto podmínkách funguje? Někdy se opravdu stydím za to, že se takřka nic z mnoha podnětných myšlenek poledních 20 let nepodařilo prosadit, zatímco jinde jsou v mnoha oblastech mnohem dál (Slovinsko). Shrnuto: Školství fakticky po r. 1989 nebylo prioritou pro naše politiky a materiální bída českého školství je odrazem mravní bídy naší poitické garnitury. Tak, a teď jdu učit... M. P.

Ad Jana Petrů: kladu si stejnou otázku. Vysvítají mi dvě možné odpovědi, které úzce souvisejí. Pedagogové nejsou dost týmoví hráči, jejich hlas nezní tak silně, jako hlas třeba lékařů nebo soudců, protože Ti mají silné postavení při vyjednávání s vládou dané zákonným ustanovení profesní komory, již NELZE PŘI STRATEGICKÝCH A KONCEPČNÍCH ROZHODNUTÍCH OBCHÁZET.

Ministr potom přirozeně naslouchá hlasům, které se hodí jeho koncepci politické (mediálně se to dělá tak, že se nejprve vytvoří \"nepřátelská či konkurenční koncepce a pak se potlačuje\" - viz sexuální výchova jako byznys, ekologická výchova jako byznys, RVP jako koncepce, která vede k \"bezbřehosti a nesrovnatelnosti škol a další), a protože nemá rovnocenného partnera na straně učitelů - tedy silnou pedagogickou komoru - má sílu rychle věci měnit bez ohledu na reálné podmínky, potřeby a problémy vzdělávací soustavy či jejich bližšího porozumění.

Zkrátka, za silnou moc politiky ve vzdělávání si můžeme určitě předně my sami, učitelé na školách všech stupňů v ČR.

A jak se tvoří komora?

Pěkný článek :-) Komora se tvoří tak, že poslanci schválí speciální zákon... Je ovšem iluze si myslet, že by se učitelé na čemkoliv shodli! Ať už v rámci komory nebo mimo ni. Že by platili příspěvky apod.

Dovolím si tvrdit, že i učitelský stav je schopen a ochoten se domluvit na něčem \"státotvorném\", o čemž svědčí řada různých profesních asociací - např. Asociace ředitelů gymnázií, Asociace základních škol, asociace zastupující příslušné vzdělávací obory (Asociace učitelů dějepisu-ASUD atd.). Určitý zastřešující charakter má SKAV (Stálá konference asociací ve vzdělávání), jejíž bývalý šéf-Jindřich Kitzberger-se na čas dokonce stal náměstkem ministra MŠMT, což částečně prokazuje to, že i ministerstvo naslouchá hlasům profesní organizace pracovníků ve školství. Nejsem si tedy zcela jist, zda by něco zásadního ve fungování českého školství ovlivnil vznik nějaké další tzv. profesní komory. Myslím, že by ku prospěchu věci bylo to, aby \"hlasy odborné veřejnosti\" byly silnější a cílenější než dosud, ale možná se mýlím a tím nejúčinnějším lékem na současný neuspojivý stav našeho školství by opravdu bylo založení profesní komory pedagogů, ačkoliv při aktuálním pohledu na náš vzdělávací systém jsem poměrně skeptický...

Na viděnou v lepších časech:-)

Aleš Franc