Kancelářské programy do základních škol

V příspěvku se mi líbí třetí odstavec odspoda. Toto je cesta. Jinak si ovšem nemyslím, že je třeba něčemu podobnému žáky učit. Člověk přirozeně vyhledává rutinu, dokud ho stereotyp nevede k nutkání porušit tento stabilizovaný stav. Anom přechod od Office 97-2003 k 2007 nebo 2010 byl krušný, ale všichni ho zvládli. Zvládnou ho i při přechodu na další nástroje. Podle mého názoru by spíše žáci měli umět zpracovat dokument se vším všudy, od fontu přes číslování po vkládání objektů do textu. Jestli to perfektně zvládají na jedné řadě aplikací nebo na druhé, je A BUDE zaměstnavateli naprosto jedno. A my připravujeme hlavně na to.

Osobně bych již šel cestou LibreOffice, neboť OpenOffice.org je v zásadě mrtvý projekt...

Problém \"které kancelářké programy učit?\" je pouhou špičkou ledovce. Tím skrytým ledovcem je mnohem obecnější dilema - je česká škola SLUŽBA, která učí to, co si přejí zákazníci (studenti, popř. rodiče studentů), nebo je česká škola OSVĚTA, která učí to, co kdosi (ale nikoli studenti!) považuje za správné, vhodné a žádoucí? Z obojího by cosi vyplývalo.

Pokud je česká škola SLUŽBA, pak by tedy měla učit to, co si přejí zákazníci. Chtějí-li studenti MS Office, bude učitel bez mrknutí oka učit požadované. Leda k tomu potichoučku ve volném čase dodá, že existují i jiné alternativy. Pokud vím, takto fungovalo školství v U.S.A. ještě v osmdesátých letech 20.století. Ochotně bych se podřídil tomuto modelu. Ale požadoval bych důslednou implementaci. Má-li škola být služba, pak je třeba z osnov vymést vše, oč nikdo (kromě Ministerstva) nestojí, zejména veškerý zelený sliz, kterým jsou dodnes - ač zelení ministři už dávno hnijí v politickém hrobě - osnovy zamořeny.

Pokud naopak je česká škola OSVĚTA, která učí to, co kdosi považuje za správné, pak může klidně odmítnout propagovat ten či onen marketingový produkt, a výuku zaměřit na ty programy, které mezi ostatními vynikají něčím pozitivním. Spolehlivostí, nabídkou funkcí, pochopitelným ovládáním, cenou, nebo třeba tím, že lze rozpoznat, co vlastně dělají.

Zdá se mi, že české školství ze všech sil předstírá, že je osvětou a nikoli službou. Budiž. Ne zcela dobré na tom se mi zdá, že ti, kdo rozhodují o tom, co že tedy vlastně je pro výuku správné, vhodné a žádoucí, v tom sami nemají úplně jasno.

Jak však je v Česku zvykem, služba nebo osvěta, učitelé si nakonec stejně učí to, co chtějí oni. A to je dobře.