Dohlížejí na vše stroje láskyplné milosti?

Shrnutí je možné i maličko jednodušeji: vědomí, že člověk je deterministicky určen, může znamenat s ohledem na bezrozměrné agregáty jako dav nebo "lidstvo" důvod ke skepsi. Jedinci ponechává ale šanci na osvobození se od přehnaných ambicí a nesplnitelných snů o nápravě světa a umožňuje příklon k přehlédnutelnému světu kolem sebe. Změnou ve světě, kterou hledáme, jsme jenom my sami. Díky, P. K.

To já děkuji za komentář. Pustil jsem se do oblasti, kde nejsem doma. Ale cítím, že je to opravdu nutné. Bez určitého nadhledu nemůžeme v dnešním světě pracovat ani žít.

Je moc dobře, podívat se na tyto otázky z nadhledu a v širším kontextu. Velmi děkuji za tento článek a odkazy.

Jak jste si možná všimli, videa s nahrávkami BBC byla na Youtube zablokována. Majitelům autorských práv a jejich pomahačům "velice děkujeme"!

Ještě malou poznámku. Pokud by se snad někdo domníval, že je normální se obohacovat na dílech vytvořených za peníze daňových poplatníků, je na omylu.

Douglas Rushkoff jde ve své vizi, kterou jsem chápal zatím jen tak, že musíme být schopni se aktivně zapojit do realizace vlastních životních cílů, ještě o stupínek dál a ve své knize Program or Be Programmed říká toto:

“When human beings acquired language, we learned not justhow to listen but how to speak. When we gained literacy, we learned not just how to read but how to write. And as we move into an increasingly digital reality, we must learn not just how to use programs but how to make them.  In the emerging, highly programmed landscape ahead, you will either create the software or you will be the software.  It’s really that simple: Program, or be programmed. Choose the former, and you gain access to the control panel of civilization.”

A ještě jeden zajímavý citát, tentokrát od Evgeny Morozova tak, jak ho zaznamenala Audrey Waters v recenzi jeho nové knihy To Save Everything, Click Here: The Folly of Technological Solutionism:

"Constructing a world preoccupied only with the most efficient outcomes—rather than with the processes through which those outcomes are achieved—is not likely to make them aware of the depth of human passion, dignity, and respect. We don’t earn our dignity by collecting badges; we do it by behaving in a dignified manner, often in situations in which we have other options. Tinker with this spiritual pasture, and those options might go away—along with the very possibility of dignity."