Jak učit geometrii

Paní Janků, článek je zajímavým průhledem do minulosti. Dovolte mi však, při vší úctě k Vaší práci, polemizovat s větou: \"...není tak důležité požadovat velkou přesnost a preciznost při rýsování ani u starších žáků...\". Pokud budeme vnímat geometrii jen jako přípravu pro architekty, konstruktéry, projektanty atd., asi budete mít pravdu, protože většina z nich používá dnes rýsovací prkno jako archiv a pracují v Cadu. Ale nechala byste si zavést nitrožilní infuzi od lékaře, o kterém byste věděla, že jeho rýsování nebylo zrovna moc přesné? Nebo řez při operaci, záleží na přesnosti? A to jsem pořád u hmatatelných příkladů. Ale co třeba vyjadřování? Nemáte pocit, že přesnost vyjadřování by mohla souviset s celkovou přesností, tedy i přesností rýsování? Ale vřele souhlasím, že na prvním stupni se má geometrie rozvíjet přirozeně (u nás ve škole např. do páté třídy děláme geometrii \"od ruky\", přičemž nám záleží na přesnosti, pak se k ní zase vracíme v deváté třídě, kde žáci kreslí od ruky platónská a jiná tělesa v různých perspektivách a průnicích - někdy i já žasnu, jak přesní dokážou být). Soustředění, vědomí východiska a cíle, trpělivost, pokora, sebevědomí; to jsou vlastnosti, které tím žáci získávají.

Děkuji za článek.