Vzdělávací modul zájmového a neformálního vzdělávání

Je zajímavé, jak je možné se pokoušet zformalizovat neformální vzdělávání - opravdu bude neformální vzdělávání oblast ovládaná evaluacemi,klíčovými kompetencemi a portfolii? Budou takto formálně řízeny veškeré aktivity včetně např. skautského hnutí, církevních aktivit pro mládež, dobrovolnických neziskových organizací? Nebo je třeba opravit definici a řící, že existuje cosi mimo školu, rodinu a tento centrálně řízený systém? Co to potom je? Jakýsi underground, který je v opozici proti stále formálnějšímu establishmentu?

Od té doby, co sem Miroslav Melichar vložil svůj komentářík za článek kolegy Radka Maci, jsem se opakovaně rozhodoval, zda mám na něj reagovat, nebo ne. A zatím jsem si vždycky nakonec řekl, že přece každému pozornému čtenáři musí být jasné, že Miroslav Melichar vůbec nereaguje na to, o čem člnek je, ale na své obavy, které souvisejí s něčm úplně jiným, než se vzdělávacím modulem vytvořeným v rámci projektu Klíče pro život.
Nakonec jsem se tedy přece jen rozhodl zareagovat. Jednak proto, že Melicharovu reakci (navíc jedinou) pokládám vůči vzdělávacímu modulu i jeho autorům za krutě nespravedlivou, jednak proto, že bych byl zcela na Melichaově straně, kdyby skutečně hrozilo to, co on vyvodil ze zcela nevinného článku o vzdělávacím modulu.

Kromě toho, že jsem zástupcem ředitele NIDM, jsem - a to mnohem déle - skautem, mimo jiné už přes deset let instruktorem vzdělávacího střediska Gemini a skoro stejně dlouho členem metodické skupiny pro nový výchovný systém Junáka. A v téhle roli si společně se svými kolegy už dáno klademe otázky typu: Dá se účinně sledovat, že to naše výchovné úsilí přináší nějaký jasně prokazetelný efekt? Pokud ano, jak? A dají se ty naše skvělé ideály, jež obsauje náš slib a zákon, vyjádřit prostřednictvím nějak \"měřitelnch\" výsledků? Jsme schopni jako instrutoři budoucích vůdců a vůdkyň oddílů absolventům našich kruzů jasně vysvětlit, co vlastně od nich očekáváme? A stejně tak u budoucích organizátorů vzdělávacích kurzů - podle jakých kritérí je budeme hodnotit, jestli jsou či nejsou úspěšnými absolventy našich instruktorských lesních škol?
Tohle přece nejsou žádné samoúčelné či jen teoretické otázky. Jejich zodpovězení přímo souvisí se smyslem naší činnosti.
Výsledkem našeho hledání bylo už před deseti lety rozhodnutí využít přístup (tehdy se prosazující v celé Evropě) postavený na klíčových kompetencích.
V současné době je na něm vyvořena celá nová skautská stezka (zatím mnohem úspěšnější, než ta přechozí), stezka vlčat a svělušek, vzdělávací systém čekatelů, vůdců i instruktorů, pracujeme na systému vzdělávání a výchovy roverů a rangers.
Samozřejmě, že je to jen nástroj - a každý násoj se dá používa dobře i špatně. Rozhodně ale samozné využívání tohoto nástroje ničím výcovné úsilí \"nesvazuje\", nevytváří žádný \"centrálně řízený systém\", není zdrojem \"formálního řízení\" skautských oddílů.
Jak vždy v oblasti neformální výchovy a vzdělávání záleží především na samotných vedoucích, těch, kteří přímo s dětmi a dospívajícími pracují, kteří je dokáží nadcnout, inspirovat, být pro ně skutečnými vzory a staršími kamarády.
A to nezmění žádný \"vzdělávací modul\" nebo \"evaluační nástroj\". ;-)

Z reakce Miroslava Melichara ale mimo jiné vyplývá, jak veliké osvětové úsilí máme ještě před sebou - jako NIDM - abychom účinný nástroj sebehodnocení představili způsobem, který nebude vyvolávat zcela falešné obavy.