Už jste někdy viděli atom?

Pane kolego, děkuji Vám za komentář. Myslím, že jsme na stejné lodi. Na palubě, na které sloužím (ještě je  tu místo, ale tísníme se tu Američani, skandinávci a další), však právě podobný postoj k teoriím a přeneseně k dalším informacím podobného rázu bude převažovat nad pouhými poznatky a PRAVDOU o kterou se někteří učitelé tak rádi opírají.

Co se týče stavby atomu, tak žákům vykládám o představách atomistů, potom jim osvětlím současnou teorii a pak si s žáky vymýšlíme, jak bude vypadat výuka o stavbě atomu třeba za 300 let a vždycky se u toho hrozně nasmějeme. Atomy je bezva učit na Smartu (int. tabuli), aby si je žáci sami vyskládali. Jinak sama se jen matně pamatuju, jak vypadali krabičky od kinofilmů, ale fakt je možno použít jakékoliv jině, do kindervajíček já dávám i dětem otázky třeba do skupiny nebo ke zkoušení a ještě předtím vajíčka schovám v učebně a oni si je nejdřív musí sami najít. Jinak se mi nápad popisovaný v článku líbil a určitě ho použiji, zřejmě v rámci projektového dne. Akorát mě žáci asi překecaj a budou se smět pak podívat dovnitř :-)

Zajímalo by mě, s čím konkrétně žáci při této aktivitě přišli. Co bylo výsledkem jejich zkoumání \"černých skříněk\"? 

Paní kolegyně, Zajímaly by mě Vaše zkušenoti s touto aktivitou. Dále ale taky, co je na představách starých Řeků tak veselého. Myslím, že si překexaktnělí učitelé přírodovědných předmětů mnohdy neuvědomují, jaký byl tehdy vztah vědy a filosofie a co vlastně konkrétně takový oheň znamenal. Děkuji za zajímavý podnět! :)

Pane kolego, patrně si nerozumíme. Touto formou bádání žáci objevují jinak příliš nepopsatelné. Je úplně jedno, jestli objeví, že uvnitř byla jedna hliněná a dvě kovové kuličky a hřebík; důležité je, že sui tím nemůžou být jistí. Ona ta hliněná kulička může být glazovaná a ty kovové každá jinak velká, hřebík může být napůl zrezlý. Používají ale dostupné metody k co nejpřesnějšímu určení toho, co je uvnitř. Jde o průběh a získání postoje, ne o jejich výstupy. Tolik abstraktní učivo o atomu pak mají šanci chápat tak, jak by opravdu měli.

Souhlasím s článkme, názorně děti přivést do situace vědců je dobrá a trochu mi to připomíná Montessori výuku, akorát si myslím, že v současné době uspěchanosti a náplně hodin chemie či fyziky není možné tímto aktem plýtvat čas a naplnit tak osnovy. Kdybychom toto měli dělat s dětmi každou novou látku, tak dle mého názoru není možné vše stihnou. Nebo je možností vypustit zbytečné detaily některých látek.

Také si myslím, že v současné době úroveň učitelů hodně klesá a tím i výuka, učitelé se svojí práci nevěnují naplno, vykládanou látku čtou z knížky a pak po dětech chtějí v písemkách a zkoušení úplně všechno i to co neříkali. Děti pak ze školy mají jenom stres a bojí se do ní chodit. Je to podle mého názoru nízkými platy učitelů a nulovou motivací.

Článek se mi zdá velmi zajímavý a také do jisté míry i inspirující, ale nejsem si jistá, jestli by v praxi splňoval svůj účel. Nědokaži si To nějak reálně představit. Myslím si, že by se tato aktivita či činnost dala zařadit spíše do vedlejších zájmových činností nebo motivačních praxí, kde by žáci měli neomezenou dobu na přemýšlení či vlastní kreativitu a sám učitel by také nebyl v presu či stresu z toho, že nestihne v 45.minutách probrat vše, co má stanovéné v osnovách. Ať se nám To líbí či nelíbí, učitelé jsou omezováni či jistým způsobem zavázovani ke splnění určitých limitů, které musí během roku či určitého období splnit a probrat. A, tímto způsobem hraní a kreativitou, což je samozřejmě pro děti mnohem zajímavější a také poučnější, bychom toho moc neprobrali. Osobně jsem jedině pro, aby byly děti v hodinách více akčnější, kreativnější a učitel je, co nejvíce zapojoval do dění v hodině, ale jak toho docílit a při tom splňovat určitá kritéria? Myslím si, že v hodinách chemie by to mělo platit dvojnásob. Nebudeme si nic nalhávat, ale zrovna tento předmět nění u žáků nějak zvlášť oblíbený, spíše naopak, což se bohužel ani nedivím. Učitělé se snaží dětem vtloukat do hlav věci a definice, které pomalu ani sami nedokáží vysvětlit a srozumitelně podat. Je To běh na dlouhou trať a nejsem si jistá, jestli se nějaké pozitivní změny v budoucnu dočkáme. Ale buďme optimisty........

\"že nestihne v 45.minutách probrat vše, co má stanovéné v osnovách\"

Jestli se nepletu, tak osnovy nemáme. Máme jen doporučené učivo a závazné výstupy. Jak je naplníte, je Vaše věc. A pokud docílíte, že žáky bude učení bavit, nota bene učení chemie či fyziky, udělala jste pro ně víc, než kdybyste je \"nadrtila\" dvě stránky rovnic.

Určitě si připravím podmínky, abych výše popsanou aktivitu vyzkoušela v praxi. Líbí se mi. Myslím že je pro dnešní děti více než potřebné, aby měly možnost si probíranou tématiku prožít a fakt, že se vlastně něco naučily poznají až při dalším využití takto nabytých vědomostí.

Vláďo, to je trefa. Montessori, Waldorfská škola atd. začly učit jinak. Zapomněly na frontální výuku a posunuly všechno směrem k žákovi. Jedná se sice o badatelsky orientované vyučování - metodu tedy dávno známou, ale u nás nedávno znovuoběvenou a bulvarizovanou. Rozhodně je ale dobré o ní vědět a pochopit ji :)

Lucie, díky za příspěvek a za vlastní názor. Musím však položit otázku, na kterou doufám najdeme odpověď. budeme radši učit něco, co žáky k oboru přivede, co bude zajímavé a k zapamatování, obohacující a přispívající kvalitě života žáka, nebo budeme dohánět něco, co jsme si bláhově předsevzali ve vzdělávacích programech, přestože nám to nepovolí jiný, než instruktivní styl výuky, tedy nalévaní informací do žáků - diktát, písemka, zkoušení, pětka?

Ano, my jsem tak bbyli učeni a chemií se zabýváme, ale proč? Nejsme spíš svým způsobem úchylní? Takový výuka přece musí každého uvažujícího jedince odradit a demotivovat.

Zdá se mi, že s potkávají 2 extrémy: Snaha podat vědu jako prozatímní a subjektivní pohled (nevím, zda to je myšleno zcela do důsledku - ale zopakuji, že to vyznívá, jako bychom vážně tvrdili, že za pár let třeba atomy z učebnic zmizí) a klasický učebnicový výklad, kdy si žáci malují do sešitů atomy s velikánským jádrem s jasně vykreslenými p+n a okolo vesele kroužící elektrony po pravidelných drahách. Nešlo by hledat rozumný kompromis?

Chemie a další přírodní vědy, to jsou prostě pokusy, ne? Jak jinak by mohlo dojít k objevům?

Dobrý den, myslím si, že tento článek je velice inspirující a mohl by být zařazen na úvod výuky stavby atomu pro žáky. Je to dobrý způsob, jak žákům jednoduše přiblížit, tak složité a abstraktní téma, jako je stavba atomu. \"Řekněme, jak udělat nezábavné, alespoň trochu zábavným.\" Myslím si také, že na základních školách by mělo být vymezeno více času právě na takové to úkoly, různé aktivity a v neposlední řadě i na laboratorní cvičení samotné, neboť právě v tomto věku se utváří či formuje rozumové myšlení, různé dovednosti, manuální zručnosti, ale i sociální a kooperační vlastnosti. Ráda sama využiji tuto aktivitu při výuce.

O podobných snahách vedoucích k vyřazení učiva o atomu z obsahu vzdělávání nevím. Druhý strašák - názvosloví - už to má ale za pár :)

Dobrý den, článek i aktivita popisovaná v něm mi přijde zajímavá pro utváření jakých si představ o něčem, co nevidíme. Určitě bych takovýto pokus zařadila do výuky. Možná by bylo vhodné tento \"pokus\" zařadit na konec školního roku, kdy se žáci těší na prázdiny a pokus by pro ně byl příjemným oživením ve výuce.

Myslím si, že tento článek a pokus v něm popsaný je velmi zajímavý. Pokus by určitě žákům pomohl představit si pojem atomu. Dále si myslím, že je tento pokus pro žáky motivující a zábavný.  A ráda bych tento pokus ve své budoucí pedagogické praxi vyzkoušela.

Aktivitu popsanou v článku si jako budoucí pedagog dokážu představit při realizaci v některé z prvních hodin chemie, spíše však na gymnáziích a SŠ než na ZŠ. S odstupem se tento názor dost možná změní (pohled studenta vysoké školy a pohled profesionálního pedagoga bohužel nemusí být vždy ve shodě) - aktivita se nestane nezajímavou, ale z časových důvodů se stane poněkud obtížněji realizovatelnou než se může zdát. Ano, jedná se o aktivitu v rámci jedné hodiny a vede studenty k badatelství, potažmo získávání zkušeností zcela jiným způsobem než pouze pasivním osvojáním informací. Ale na druhou stranu - téma atom není probíráno pouze v chemii, ale i ve fyzice. A minimálně na ZŠ je toto téma probráno už během šestého (možná sedmého) ročníku. Méně nadšený učitel chemie se této aktivitě ve snaze nahnání času raději vyhne a spokojí se s konstatováním \"probrali jste to, já jen navazuji\". A učitel, který si dovolí tuto činnost uskutečnit, se může setkat s nepochopením ze strany rodičů, kteří mohou díky vlastní neznalosti považovat podobné aktivity za \"ztrátu času\". Dokud nebude české školství, respektive čeští pedagogové, připraveno žáky připravovat pro život badatelskou výukou, nebudou mít podobné aktivity na růžích ustláno.

Dobrý den, myslím si, že tato aktivita je dokonalým prostředkem k \"nastartování\" myšlení žáků badatelským směrem, aby informace od učitele nebyly brány jako samozřejmé, ale aby se žák sám zamýšlel (proč?, jak?) a dotazoval se učitele. Tato aktivita by mohla být použita jak ve výuce chemie, tak ve výuce fyziky, záleží, jak se učitelé dohodnou.

Ad: Miroslav Melichar: Připomínky dr. Melichara jsou zcela na místě a nelze je jen tak obejít. Správně totiž v principu postihují charakter vědeckého bádání. Tento charakter by měl být zachován přiměřeným způsobem i ve výuce přírodních věd tak, abychom ho žákům nevhodnými analogiemi ( snažícími se za každou cenu o tzv. badatelský přístup ve výuce) zcela nezkreslili či dokonce nezatemnili!

Ad:Martin Rusek: Gödelovy teorémy o neúplnosti abstraktních teorií nemají naprosto co dělat s nějakou \"nejistotou\" matematiky (a odvolávání se zde na ně je naprosto irelevantní). Ty totiž jen říkají, zhruba řečeno, že ve formalizovaných teoriích (obsahujících aritmetiku) existují tvrzení, která v těchto teoriích nelze ani vyvrátit ani dokázat. Nic více a nic méně. O nějaké \"nejistotě\" matematiky nevypovídají vůbec nic, ba právě naopak!

Ad: Radek Sárközi: Představa, že chemie a další přírodní vědy jsou prostě pokusy, je naprosto zkreslená a vzdálena tomu, co přírodní vědy skutečně jsou a jak fungují. Jakýkoli experiment (\"pokus\") totiž nelze ani založit, provést či interpretovat bez nějakého (byť elementárního) teoretického základu či kontextu. Bez tohoto kontextu pokus sám o sobě nám nemůže ani nic potvrdit ani vyvrátit a tedy ani nic \"objevit\". Pokud by to někdo dokázal, bylo by to přinejmenším na Nobelovu cenu.

To: Sandra, Míša, Štěpán, Adéla: Děkuji za poznámky, v některém ze setkání se k nim vrátíme, aktivitu budeme moct vyzkoušet sami.

To: Jan Maršák: děkuji za zapojení do diskuse, pane doktore. Jakkoli dále polemizovat k diskusi s koleggou Melicharem nemá smysl, je to přeci jen tři roky (od doby naší diskuse jsme pojedli mnoho chleba). Děkuje a zdraví Martin Rusek

Dobrý den, domnívám se, že jako celek, je popsaná aktivita velmi vhodná a podnětná. Velmi se mi líbí postup úplného neznáma k menšímu neznámu či k nějakému objevu, a to i u jiných předmětů či aktivit. Možná by se dalo zdůraznit, že i když se žák (učitel, věděc, kdokoli) vydá špatnou (jinou) cestou, pomáhá tak těm, kteří půjdou v jeho šlépějích. Dále mám mírné obavy ze schopnosti žáku si relevantně obhájit požadované pomůcky pro pokus. Ale v případě, že jsou takto zvyklí pracovat, a vědí, alespoň v obrysech, co mohou požadovat, již nemám námitek. Myšlenka, že neznámo, je vlastně lákadlo, je pro žáky velmi vhodná a může je motivovat k poznání i k vlastní (třeba pozdější) badatelské činnosti. Možná by bylo vhodné při probírání atomu na konci hodiny naznačit některé cesty, jakými se vědci, kteří zkoumali atom, vydali, a jak vlastně nynější model atomu vznikal (pokud jsou tyto informace dostupné - nezjišťovala jsem)

Dobrý den, článek je zajímavý, zvlášť pro budoucí pedagogy. Myslím si, že stěžejní myšlenkou je tzv. snaha o prolínání předmětů. Pro žáky by bylo jistě mnohem zábavnější a více obohacující podívat se na danou látku z více stran. Myslím si, že tím by došlo i k ucelení jejich znalostí. Sama aktivita popisovaná v článku stojí minimálně za vyzkoušení. Ze svých vlastních zkušeností vím, jak je těžké porozumět něčemu, co si člověk neumí dost dobře představit.

Dobrý den, propojení mezipředmětových vztahů je velmi důležité a žádoucí. (biologie-chemie, chemie-fyzika) Žáci si dokáží dávat věci do větších souvislostí. Z vlastní zkušenosti vím, že důkladnější pochopení některých věcí z biologie je třeba mít jisté znalosti chemie. (např. téma vody, znečišťování vod, tématika odpadů- recyklace plastů, papíru) Jen pár témat z mnoha, které přímo vybízení k propojení předmětů chemie-biologie. Návrh aktivity se mi velmi líbí. Jen vidím problém  s časem- 15 min mi přijde jako dost dlouhá doba. Někteří žáci by se mohli začít nudit a tím \"otrávit\" skupinku. Brala bych v úvahu, že někteří žáci nejsou \"badatelský\" typ a nemusí je tento typ činnosti vůbec bavit. Proto bych pro tyto žáky měla připravený např. pracovní list na téma ATOM, křížovku atd. 

Vyzkouším v trochu jenodušší verzi s dětmi ve školce.

Dobrý den, myslím si, že právě hodiny chemie jsou vhodné pro zařazení podobných aktivit. Takové hodiny se stanou pro žáky zajímavější a umožní jim lépe pochopit a snad i déle uchovat probrané učivo, než při pouhém výkladu.

Ve třídě bych nejprve upřednostnila aktivity na téma, kde výsledek je konkrétní a žáci tak budou mít radost, že přišli sami na to, co by se dozvěděli z učebnice nebo z výkladu. Teprve pak bych zařadila aktivitu \"O atomu\", aby žáci poznali, že ne každé bádání má konkrétní výsledek, že je důležitá představa a schopnost použití všeho poznanéno a dostupného k dosažení aspoň částečného výsledku. Jen víc podobných aktivit a chemie začne žáky bavit :-). 

Tak teda nevím pane Rusek.....nejsem učitelkou, ale doučuji žáky, jak ZŠ, tak SŠ i vysokoškoláky chemii. Jsem RNDr., a po přečtení Vašich článků a komentářů k nim, jsem se rozhodla tímto způsobem reagovat na situaci k vyuce chemie. Každý, kdo chemii rozumí a má schopnost komunikace a schopnost vysvětlit, vtipně,zajímavě a hlavně od základu a toto je to co musím zdůraznit, OD ZÁKLADU, látku žákům a studentům, tak ten dobře ví, že je to vždy v kvalitě učitele a v množství hodin, které může chemik odučit. Učila jsem žáky, tak říkajíc , různého složení a vždy se mi podařilo , mě svěřené děti-doučit a dokonce jsem nacházela šílenosti ze starny učitelů, hlavně na ZŠ. Takže , nevím ,jak se podaří zajistit kvalitu, nejsem na to školena, ale vím, že chemie je neskutečně zajímavá , pokud se dětem už na ZŠ podá ne jako něco co se musí našprtat, ale něco co má logiku....asi budu vyčnívat z řady, protože sem převážně píšou učitelé, ale já doopravdy nemám nic proti kvalitním, chytrým, schopným , protože tito to učí určitě s láskou a mají výborné vysledky, ale mám výhrady proti těm, co říkají, že žáky to nebaví, že je to pro ně těžké a nesrozumitelné, tady je kámen úrazu, ne žáci, ale ten učitel je v tomto případě , mírně řečeno, ten co neumí......všechno, doopravdy všechno se dá skvěle a zajímavě vysvetlit, jenom chtít, to mi věřte.