Úskalí vzdělávání žáků-cizinců

Dobrý den všem,
dovolím si zareagovat na článek vzhledem ke svým několikaletým zkušenostem lektora výuky češtiny pro cizince v Ústavu jazykové a odborné přípravy UK Praha (ÚJOP) v letech 1998-2004, ačkoliv momentálně mám ve VÚP na starost problematiku společenskovědních oborů a zejména dějepisu.
Ihned po nástupu do ÚJOP jsem zjistil, že oblast výuky češtiny pro cizince má svá specifika, úskalí a problematická místa - odlišnou mentalitou cizinců vyplývající z jejich rozdílného sociokulturního zázemí počínaje a nedostatkem vhodných učebních materiálů konče. Jako začínající lektor jsem si však s různými nepříjemnostmi tohoto typu musel nějak poradit, protože jsem si byl vědom toho, že musím cizince naučit česky bez ohledu na to, jak vhodné či nevhodné podmínky pro svou činnost mám. V souvislosti s tím se mi proto nechce moc věřit neustálým nářkům na nedostatek informací k výuce cizinců a na malý výběr vhodných učebních materiálů. Myslím si, že dnes ve srovnání se situací před 10 či 12 lety je to o mnoho lepší - vznikla celá řada kvalitních výukových materiálů, učitelům a lektorům je k dispozici spousta užitečných internetových adres a odkazů, v této sféře je činných mnoho prospěšných nestátních neziskových organizací (např. META), které mohou využít nejrůznějších grantů či dotací z MŠMT, MPSV, MZV atd.
Samozřejmě nechci dogmaticky tvrdit, že je situace ideální, určitě je pořád co zlepšovat a zkvalitňovat, ale nesouhlasím s apriorně kritickými hlasy vůči jednoznačně problematické situaci v oblasti vzdělávání cizinců, nehledě na to, že jsou všichni cizinci házeni \"do jednoho pytle\" bez ohledu na to, zda se jedná o dospělé cizince či děti, o uprchlíky či azylanty, o imigranty, transmigranty či pouze dočasné migranty apod., protože každá z výše naznačených kategorií je něčím charakteristická a zvláštní, každá má trochu odlišné potřeby a cíle. Nelze tedy pouze zjednodušeně paušalizovat a následně konstatovat jen to, že je všechno špatně a nic dobrého se ve věci vzdělávání cizinců neučinilo.
Uvedu jeden příklad z tolika kritizovaného školského zákona, konkrétně jde o § 20 týkající se vzdělávání cizinců - sice je pravda, že právo na bezplatnou přípravu v českém jazyce zůstala pouze žákům-dětem zaměstnanců z členských států Evropské unie, ale už se tolik nemluví o novele ve smyslu zákona č. 343/2007 Sb., která zajistila přístup ke vzdělávání za stejných podmínek jako státním občanům ČR také většině cizinců ze třetích zemí, kteří oprávněně pobývají na území ČR. Původní znění zákona toto právo negarantovalo, což bylo předmětem oprávněné kritiky. Zároveň nové znění § 20 zajišťuje přístup k základnímu vzdělávání a souvisejícím školským službám všem cizincům za stejných podmínek jako státním občanům ČR bez ohledu na to, zda na území ČR pobývají oprávněně. Zdá se, že tato dílčí zlepšení zainteresované osoby příliš nezajímá, ačkoliv by je to zajímat mělo. Kritika se však v médiích vyjímá lépe než chvála.