Marie Terezie (3. část)

Marie Terezie se naučila, jak k získání svých cílů využívat politiku a diplomacii. Pochopila, že vítězit ve válce nelze pouze silou a odhodláním, ale je nutno také stavět na pragmatických aliancích, jaké dříve sama vyčítala Evženovi Savojskému. Marie poznala první zkušenosti rodičovské, včetně těch tragických, a zjistila, že soužití manželské zdaleka není jen o radostech. V tomto díle se Marie Terezie naučí, jak zacházet s nabytou mocí a zároveň velmi bolestivě pocítí dopady svého postavení na svůj osobní život. Podaří se jí sice zažehnat katastrofu hrozící ze severu od Fridricha, ale vyskytne se nová hrozba v podobě Francouzů a Bavorů, kteří obsadí Prahu a dostanou se až k Linci. Do Vídně se vrací Františkova matka, která se k Marii chová velmi přátelsky a s porozuměním, ale její skutečné úmysly jsou úplně jiné. Chce získat svého syna Františka zpět na svou stranu, i kdyby to mělo znamenat oslabení či porážku Habsburků. K Mariině znepokojení se zároveň ve Vídni rozmáhá hazard a František se čím dál více věnuje nejen jiným ženám, ale také jakémusi, z Mariina pohledu pochybnému, podnikání. Slíbená pomoc z Uher nepřichází, a tak se zoufalá Marie, přes protesty svých nejbližších, spolehne na pomoc barona Trencka, osoby dosti pochybné existence. Teprve, když se dozví, jak si Trenck opravdu počíná a jak se chová vůči lidem, za jejichž matku se Marie stále považuje, je panovnice nucena uznat svou chybu a zaplatit za ni cenu v podobě vzrůstajícího osamění.