Zapojování tabletů do výuky má smysl

Učitelé by měli žákům zadat smysluplné, uskutečnitelné a pedagogicky relevantní mimoškolní aktivity - rozhodně ano! A stejný požadavek můžeme směle vztáhnout i na školní aktivity. Úkol připravit vhodnou kombinaci školních a mimoškolních úkolů už z toho vyplývá téměř automaticky. Na rozdíl od autorky soudím, že tyto požadavky s okolností, že stále více žáků má doma přístup k internetu, počítačům a tabletům, téměř vůbec nesouvisí.

Pokud by učitelé úkolovali svoje studenty výše uvedeným způsobem, skvělé výsledky by se nepochybně záhy dostavily. Školní inspekci by pak stačilo jenom obcházet školy a kontrolovat, zda opravdu všechny zadávané úkoly jsou smysluplné, uskutečnitelné a pedagogicky relevantní.

Pokusme se na začátku ujasnit některé nejasné či sporné pasáže. Čtenář může získat dojem, že autorka doporučuje, aby i učitel během vyučovací hodiny (nebo dokonce při přípravě na hodinu) používal tablet. Doufám, že tak to nebylo míněno.

Dále je v článku zmíněna otázka, proč mám se žáky tablet ve výuce vůbec používat, jaké jsou jeho výhody oproti jiným technologiím, kterými již škola disponuje. Tato otázka mi připadá špatná a zavádějící. Učitel by přece měl uvažovat opačným směrem - potřebuji pro činnost, kterou chci se studenty provádět, nějakou technologii? Pokud ano, postačí technologie, kterou škola již disponuje? Nebo je nezbytná nějaká další funkčnost - taková, kterou stávající zařízení nemají a kterou tablety mají?

Další otázka je naopak velice trefná. (Ale tabletoví pokrokáři by neměli podléhat iluzi, že tato otázka se vynořila až s příchodem tabletů.) Jak zorganizovat výuku ve třídě, v níž každý žák před sebou má tablet, na kterém se během okamžiku dostane (...) na sociální síť nebo chat. Odpověď začíná slovy \"Není to snadné\" a dál už to každý učitel zná a ne-učitel si dokáže něco domyslet. Podotknu jen, že právě zde se oddělí zrno od plev a skuteční studenti, vybavení potřebnou motivací a sebekázní, od osob, které se pouze z nejrůznějších důvodů dostavují do učebny. Dobrý učitel musí být schopen takovouto separaci provést rychle - v řádu týdnů, maximálně měsíců.

Zdůrazňuji, že jsem napsal \"musí být schopen\", nikoli že onu separaci má skutečně provést a \"vzdělávání nehodné\" ze třídy vyházet.

A ještě podotknu, že s tímto problémem se snáze vyrovnají na škole, která předpokládá (a umožňuje!), že studenti jsou on-line po celou dobu svého pobytu ve škole - o přestávkách i při vyučování, při výkladu i při psaní písemek, nežli na škole, která studentům v připojení brání (byť i jen nefunkční či nespolehlivou školní sítí) a milostivě jim je povolí jen ve vybraných \"pokrokových\" hodinách (které to pak nutně odskáčou za všechny ostatní).

Kolaborativní učení

by (možná) mělo smysl, buď kdyby všichni studenti byli přesně stejní - stejně schopní, stejně motivovaní, stejně komunikativní, atd. apod. - nebo kdyby jako subjekty vůči škole vystupovali ne jednotliví žáci, ale skupiny žáků. Ani jedno, pokud vím, neodpovídá skutečnosti. A proto kolaborativní učení narazí na nesnáze při hodnocení činnosti jednotlivých studentů v nejrůznějších situacích - když jeden student dělá práci za celou skupinu, když jeden student sabotuje práci skupiny, když jeden nebo i více studentů ve skupině nedokáže pracovat v požadované kvalitě a rychlosti.

Tablety, tablety, tablety

Z celého článku, ostatně stejně jako z celkového působení příznivců tabletů a prosazovatelů dotykovosti, získávám dojem, že jim jde o tablety, a nikoli o funkčnost tabletů. Osobně soudím, že by mělo jít o funkčnost, a to v každém jednotlivém případě (např. výukového projektu) o přesně vymezenou funkčnost, takže by nemělo pranic záležet na tom, zda onu požadovanou funkčnost studentovi poskytuje jeho chytrý telefon, PDA, netbook, notebook nebo tablet.